Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím její problémy teprve začínají: mnoho přeživších je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně. Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko, vidopáni a vidopaní městských gangů jsou pozváni na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství.
***
Už při prvním pohledu na hebkou a výrazně rudou obálku Vidořádu jsem musela konstatovat, že na vizuálním zpracování knihy si kdosi dal vskutku mimořádně záležet. Zlatě vytištěné symboly na prvních stranách pohladí estetické cítění každého čtenáře. Grafické zpracování knihy několikanásobně předčilo má očekávání… Ale nebudu přeci soudit knihu podle obalu. Mám v plánu ji soudit podle jiných parametrů. 🙂
Dějová linie minulého dílu se mi místy zdála až přespříliš komplikovaná, tentokrát však Samantha mírně zvolnila. Paigin osud je vyjadřován přímočařeji, ale čtenáři rozhodně nezůstanou o nic ochuzeni. Přebytečné mozkové buňky mohou v klidu přemítat o politickém pletichaření, které se pomalu vkrádá do hlubin knihy, vsakuje se mezi jednotlivá slova a přidává citadele na věrohodnosti a atraktivitě.
Děj je všeobecně velmi svižný, v této disciplíně by mohl směle konkurovat velkému množství protivníků. Člověk v podstatě ani nemá šanci si najít čas, aby se mohl poklidně nudit, což se mi bohužel u knih delšího rozsahu stává častěji, než bych si přála. Nicméně i tento aspekt dovoluje Vidořádu vyniknout tak, jak si zaslouží. Na celé pětistovce stránek Samantha Shannon rozprostřela naprosto unikátní příběh. Ne nadarmo je tato autorka především v domovské Anglii přezdívána „Nová Rowlingová“.
Zalíbil se mi i přístup, který autorka využívá ve vztahu ke knihám jako takovým. Vidořád reprodukuje mnoho velmi hezkých myšlenek a v něm vyskytnuvší se literatura má širokou škálu schopností, byť ne magických.
Jednou z nejsilnějších stránek Kostičasu byly procítěné a hojně se vyskytující retrospektivní scény, bez kterých si jej nyní zkrátka nedovedu představit. Opravdu mě mrzí, že ve Vidořádu se do minulosti dostaneme jen velmi zřídka, a to pouze formou stručných několikavětých vyprávění postav, které nedokážou plnohodnotné vzpomínkové kapitoly předchozího dílu ani zdaleka nahradit. Má sice mnoho jiných kvalit, nicméně v tomto směru by podle mého názoru autorka udělala lépe, kdyby se částečně držela již zavedených principů předchozího dílu.
Samantha Shannon se očividně vyžívá v květnatých popisech, které mají nemalý vliv na celkové vyznění knihy. Využíváním přívlastků toho nejméně obvyklého druhu si u mne získala nemalý náskok před ostatními tvůrci žánru. Při psaní se neomezovala jen na podstatné věci, ale nechala vyniknout i část těch stojících na okraji. Její knihy to učinilo mnohem důvěryhodnějšími, než by člověk na první pohled tipoval. Samanthin Londýn oplývá nezanedbatelným počtem zajímavostí a je jen dobře, že mohly být čtenářům představeny právě tímto způsobem.
Na Vidořád jsem se velmi těšila a přestože jsem si vůči němu připravila mimořádně vysoká očekávání, žádné z nich nezůstalo nenaplněno. Pokud jde o datum vydání třetího dílu… To si vyznačím do kalendáře červeným křížkem. Zatím známe bohužel jen jeho jméno „The Song Rising“ a těšit se na něj (bohužel zatím jen v originální angličtině) můžeme až v listopadu 2016. Jenže já vím, že na dobré knihy se vyplatí čekat.
- Nakladatelství: Host
- Série: Kostičas (2.)
- Počet stran: 519
- Vazba: brožovaná
- Rozměry: 140 x 205 mm
- Jazyk: český
- ISBN: 9788074914980
- Rok vydání: 2015
Souhrn
Délkou jsou Vidořád a Kostičas možná srovnatelné, ale ve všech dalších disciplínách tato kniha předčila svého předchůdce. Lituji jen toho, že jsem tuto svižně ubíhající knihu doslova „zhltla“ během tří dnů a teď zase budu muset dlouho vyhlížet třetí pokračování.