Se čtením jsem začala už jako malá. Oproti některým jsem měla i drobný náskok, číst mě můj dědeček naučil už krátce po pátém roce života, a tak jsem si dokázala přelouskat pohádkové knížky ještě před nástupem do školy. A právě ty pohádky pozvolna přerostly ve fantasy, mou životní lásku. Přeci jen ten skok mezi nimi není až tak veliký.
Rozhodnout se mezi mými knižními oblíbenci a rozmístit je do tohoto žebříčku rozhodně nebylo snadné. Několikrát jsem váhala natolik, že jsem si málem šla hodit mincí… Nakonec jsem si ale vše utřídila v hlavě a mám tak před sebou konečný výsledek. A vypadá takto:
- Hobbit – J.R.R. Tolkien
Dobrodružný příběh Bilba a skupinky trpaslíků mi učaroval už jako malé holčičce. Snila jsem o dracích a kouzelných prstenech… Až následující Pán prstenů mi vlastně ukázal, že s prsteny, a především s tím Jedním, vlastně mohou být i potíže. Velké a zapeklité potíže. Ale hlavně jsem díky němu zjistila, že o těch potížích se vyplatí číst celé dny a noci.
- Meč pravdy – Terry Goodkind
Příběh Richarda, Kahlan a nespočtu dalších postav magií zásobeného Středozemí je na mém seznamu a v mé knihovně horkou novinkou. Vlastně nemohu uvěřit, že mi série Meč pravdy unikala po tak dlouhou dobu. Autora zkrátka považuji za génia. Málokdo dokáže zakomponovat do jedné knihy skvělé hrdiny, komplikovaný svět a přísnou logiku… To vše v dokonalé harmonii. Vypracovat se do horních partií mého žebříčku pro tuto knihu nebylo příliš obtížné. Už po prvních dvaceti stranách mi bylo naprosto jasné, že tohle bude moje „krevní skupina“. Měla jsem pravdu.
- Harry Potter
Základní stavební kámen moderní fantasy prostě nemohu vynechat. První díl kultovní série jsem dostala jako vánoční dárek, čímž odstartovala moje „potterheadská“ mánie. Toužila jsem prvního září přesně v 11:00 odjet z nástupiště 9 a ¾, hrát famfrpál, ochutnat máslový ležák… Ale co naplat, sova nesoucí můj dopis zřejmě někde zabloudila. 🙁 Případně se nabízí další varianta, která se mi ovšem ani za mák nelíbí. Možná jsem jen obyčejný nudný mudla. Těžko říci, proč se právě závěrečný díl stal mým oblíbeným. Vracela jsem se k němu hned několikrát, a určitě to nebylo naposledy.
- Odkaz dračích jezdců – Christopehr Paolini
Eragon je další z mých lásek na první pohled. Se Safirou tvořili dokonalou dvojici. Když měl roku 2012 autogramiádu v Praze, stála jsem ve frontě něco kolem osmi hodin, jen abych se s ním mohla vyfotit a nechat si podepsat Inheritance. Dokonce mi kvůli „psím očím“ napsal i věnování. Z těch osmi hodin na Václavském náměstí vzpomínám dodnes s láskou na každičkou vteřinu. No není tohle pravý důkaz oddanosti autorovi?
- Píseň ledu a ohně – George R.R. Martin
Je to už pár let od chvíle, kdy se Píseň ledu a ohně proměnila v kult uctívaný skupinami fanatických fanoušků. Celá Hra o trůny je komplikovaná, zamotaná a fascinující. Právě to mne na ní lákalo. Ta výzva, která přímo volala po tom, abych se pokusila pochopit drasticky vybarvenou říši George Martina. Mým oblíbeným dílem je bezpochyby Bouře mečů, ve které se autorovi podařilo vyšperkovat všechny dějové linky k dokonalosti.
- Zaklínač – Andrzej Sapkowski
Po letmém pohledu na úvodní čtveřici knih by se mohlo zdát, že jsem zaměřená především na anglicky píšící autory. Je pravda, že právě jejich tvorba se mi do rukou dostává nejvíce… Nicméně čest výjimkám, například příběhu zaklínače Geralta a jeho adoptivní dcerky Ciri. Sapkowski je sice polského původu, ale dobré jméno jeho tvorby nijak neomezuje fakt, že jeho knihy nejsou psány v nejrozšířenějším světovém jazyce, jako ostatní jmenované. Geraltovu věhlasu hodně napomáhá i popularita počítačových her na motivy jeho života. A jeho sláva je podle mého názoru více než zasloužená.
- Labyrint: Útěk – James Dashner
Další část mého chaotického žebříčku oblíbených knih spadá do kategorie dystopií. Na Dashnerove tvorbě obdivuji mnoho věcí, od propracované psychologické stránky hrdinů k nedocenitelné schopnosti vyvolávat ve čtenářích vnitřní dilemata z rozporuplných situací. Přestože druhý i třetí díl patří do skupiny mimořádně kvalitních knih, ten první mne šokoval nejvíce, a tak mu právem patří tato pozice.
- Zlatý kompas – Philip Pullman
Úvodní díl trilogie Jeho temné esence je dalším zástupcem kategorie srdcovek z dětství, které člověk miluje i po deseti letech a je pevně přesvědčen o tom, že toto číslo není konečné. Samotný koncept knihy nabízí nevídanou porci originality. Pullman nám nabízí svět, ve kterém každého člověka doprovází daemon, tedy zvířecí společník a věrný odraz jeho duše. Mladá dívka Lyra i její daemon Pantalaimon mi napevno přirostli k srdci a dodnes se nepustili.
- Legenda – Marie Lu
Perfektní ukázkou naprosto ideální trilogie je dystopická trilogie od Marie Lu, skládající se z knih Legenda, Fenomén a Šampion. A jaká je ta série? Legendární, fenomenální, zkrátka jedna z mých šampionů do Top 10. Nikdy bych si neodpustila, kdybych tuto „legendární“ trojici opomenula napsat do tohoto článku.
10. Město schodů – Robert J. Bennet
Město schodů je pozoruhodným debutem autora R. J. Bennet, který se na můj seznam vypracoval souhrou jemných detailů, na kterých já si opravdu zakládám. Jde o nejlepší knihu, kterou jsem si mohla za loňský rok přečíst, nyní se těším na pokračování. Příběh Ashary vřele doporučuji každému čtenáři, který je schopen ocenit promyšlený svět, jazykovou souhru a bohatou mytologii neexistujících světů. Je to velmi specifická kniha, ale mně se trefila do vkusu.