Postižení a nedokonalí lidé ve fantasy

Před nějakou dobou napsala Elspeth Cooperová příspěvek do Bookworm Blues (recenzentský web) o tématice vyobrazené v její knize Songs of the Earth (v ČR nedostupné?), která měla na našich stránkách pozitivní ohlasy, a nejen u nás – dostala se i do užšího výběru hlasování o cenu David Gemmell Legend Award. Tématika knihy je postižení.

Cooperový sama v příspěvku zmiňuje: „Žánroví hrdinové a hrdinky mají tendence být urostlými a silnými.“ A má pravdu. V tom tkví ten problém. Hrdinové a hrdinky se možná rozvíjí v rase, pohlaví, barvě a sexuálních preferencích, ale jedna oblast je stále pozadu. Fyzická způsobilost a znetvoření.

Kdy naposledy měla postava nechutně ošklivou jizvu, která:

a) nedělala z postavy automaticky drsňáka,

b) nepatřila vedlejší postavě, která nakonec zemře, či záporákovi,

c) nemůže být jednoduše skryta?

d) viditelnou jizvu či zřejmou nebo chronickou nemoc (mentální či jinou), nebo cokoliv, co ubírá dojmu „dokonalé zdatnosti“ vývoje postav?

Cooperová možná záměrně neprobrala velmi opomíjené téma tak do hloubky, ale je to určitě dostatečný podnět k zamyšlení. Přinesli jsme vám několik příkladů postav, které nesly své postižení.

Chris Evans nám ve své trilogii Železní elfové představuje Alwyna, který je krátkozraký a přijde o nohu vlivem zranění v určité fázi příběhu. Když se podíváme trochu hlouběji do Allyho charakteru, jeho vývoj v pozdější části série ukazuje, že může být prostě trochu “šílený“ (přirozeně je tu určitá spojitost s příběhem). Fyzický a duševní defekt. Avšak, má na to vliv skutečnost, že Ally je voják? Od vojáků se jistě očekává, že jsou připraveni utrpět tu a tam nějaká zranění a určitě to není nic výjimečného. Možná. Pokud ale koukneme na Konowu s jeho odseklou špičkou ucha z dob dětství, aby mu byla odejmuta značka Stinného Monarchy, dostáváme se trochu hlouběji. I s vlasy staženými dozadu dle standard na vojenské frontě je tu málo, co malý Konowa – elf – může udělat, aby zakryl chybějící špičku. Jeho elfské bytí je tak o něco palčivější.

Další postavou s určitým postižením je Malum z Legend Rudého Slunce (Mark Charan Newton). Nejen že je poloupír (nedokonale přeměněný), ale je také impotentní. Technicky to není postižení, ale je to velká věc pro nás chlapy. Přidáme-li k tomu, že Malum je extrémně silný a násilím poháněný, může to být považováno za fyzický “defekt“ jeho charakteru. Malum je vůdce, bojovník, drsňák a je impotentní. Je to vcelku unikátní tah od Newtona a společně s Malumovými dalšími vlastnostmi mu dodává určitý vnitřní vztek, který pohání jeho každé rozhodnutí.

Pokud setrváme u Newtona – a teď přijde něco většího – máme tu Nanzi. Pokud Nanzi není “postižená“, pak doopravdy nevíme, co je. Je to fantasticky silná žena spoléhající na svého muže, ale nezávisle na něm, když se stáhne do svého osobního prostoru, je nejen dobrosrdečnou povahou (bez ohledu na pochopitelné charakterové vady), ale také je napůl pavouk. Nanzi, která stěží přežila nehodu a byla chirurgicky ošetřována, je v podstatě napůl pavouk. S pavoučíma nohama, vakem na hedvábí a základními rysy pavouka. Nanzi je velmi, velmi daleko od dokonalosti – a to je oč tu běží.

Více postav by mělo být nedokonalých, ať už v maličkostech, nebo ve věcech většího ražení, které nedokáže skrýt sebetlustší vrstva make-upu. Neznamená to, že bychom měli skoncovat se zbytkem našich hrdinů. To by mělo přesně opačný účinek a vedlo by to k mínění, že rozdíly v barvě, sexualitě, rase, pohlaví, fyzickém vzezření a schopnostech, jsou naprosto zbytečné.

Navíc, vždy a všude existuje určitý zlatý střed mezi dokonalostí a nedokonalostí, který bývá nejlepší. Stačí tak stvořit postavy, které jsou třeba jen staré, kterým je vypálen cejch jako trest, jsou zmrzačené nebo jsou třeba diabetici.

Postižení – přirozená, získaná před nebo v průběhu příběhu – a fyzické nedokonalosti jsou v podstatě základem psaní dobrých, vyvinutých a uvěřitelných postav. Lidé se zraní, bývají nemocní, mívají cukrovku a astma nebo krátkozrakost či dalekozrakost. Perfektní člověk není perfektní postava. Starý muž bude trochu vrzat, když se pohne. Výslovnost dyslektika může mít moc. Žena, která může sotva chodit, se může proměnit v ptáčka a letět daleko, daleko pryč.

Zdroj: http://fantasy-faction.com/2012/disability-and-imperfect-people-in-fantasy (článek byl zkrácen)