Zahrada sirén – Vladimír Šlechta

Přichází Čas zabíjení a Čas umírání, přesně jak to prorokoval černokněžník Orichalkian. Vévodstvím Barro prošel mor, Arkastie stojí na prahu občanské války a Gordonovu zemi ovládli neznámí dobyvatelé. Skutečná válka však ještě nezačala.
V Zahradě sirén je ukrytý chlapec, jehož samotná existence může vyřešit potíže Hraničních zemí. Otázka však zní: je pro něj Zahrada sirén bezpečným místem?

***

Zahrada sirén je typickým příkladem pro dobrodružnou českou fantasy literaturu. Jedná se o první díl série Gordonova země, na jejíž další díly si rozhodně musím posvítit, jelikož nechat tuto sérii nedočtenou by mělo být považováno za hřích. Kniha je rozdělena na dvě části. První z nich (Jiskřičky požáru) je spíše úvodem do děje a navíc o dost kratší, než následující druhá část – Poutníci do Zahrady sirén.

Na Zahradě se mi nejvíce ze všeho zamlouvá autenticita a tempo, díky kterému děj odsýpá přímo nadzvukovou rychlostí. Tento fantastický kousek v sobě však skrývá i něco navíc. Něco, co se jen tak nevidí. Jedná se o dokonalé načasování při prolínání dějových linií. Utnutí děje čtenáře nikdy příliš nedrásá nedočkavostí, ale stejně nadchne pro další čtení. Střídané pasáže spolu navíc harmonicky kontrastují a výsledný dojem si tím jen udržuje vysoko nastavenou laťku.

Dalším potěšujícím faktem je, že se autor nesnaží během napínavých scén (kterých je poměrně mnoho) zdržovat čtenáře pomocí vycpávkových popisů a jde ve většině případů rovnou k věci. Méně je někdy více, v tomto případě to dokonce platí dvojnásob. Přímočarost a rychlý spád se staly částmi Zahrady sirén, bez nich by to zkrátka nebylo ono.

Pochválit musím i propracované a reálně jednající charaktery, jejich jednání a také postupný vývoj. Je velmi snadné si hrdiny zamilovat, tím pádem může čtenář mnohem lépe vnímat veškerá jejich příkoří, ale i šťastné chvilky. Bohužel na mě všichni působili jaksi neklidným a uspěchaným a dojmem, neustále utíkajíc kupředu i ve chvílích, kdy vlastně o nic závažného nejde.

Inu, veskrze jsem s tímto dílem dobrodružné fantasy spokojená. Má sice své mouchy (tedy spíše droboučké mušky), ale jakmile se člověk opravdu začte, ani už si jich nadále nevšímá. Zahrada sirén opravdu podnítila mou zvědavost vůči dalšímu dílu a musím si ho velmi rychle přečíst, jinak nebudu mít klid.