Dračí oči : Čarodějka – Kristina Hlaváčková

Učit se tančit, vyšívat a jak být hezká? To není nic pro princeznu Elenu. Chce bojovat po boku bratrů a prožívat velká dobrodružství. Ani se nenaděje a její sen se začne stávat skutečností. Osudové setkání s rudým drakem Ašrakem změní malé princezně život. Musí opustit svůj domov a odjet k elfům do kouzelného lesa, kde se má naučit ovládat a hlavně skrývat magii, která jí koluje v žilách. Nejde však o žádnou prestižní školu pro mladé dámy…

Dokáže Elena čelit všem změnám a nástrahám osudu, které na ni čekají? S pomocí mladého draka Charlika a svérázného přítele Michaela na to nebude sama. Bude to však stačit? Nepůjde totiž jen o ni, ale o budoucnost celého světa!

***

Autorka této knihy se živí jako překladatelka, což je na větné stavbě poměrně patrné a dodává jí to ten správný, kouzelně exotický tón, přestože je technicky vzato domácí. Před Čarodějkou se nikdy nic publikovat nepokoušela, ale v současnosti už je na pultech knihkupectví druhý díl série, Temný jezdec. Číslo tři se připravuje, předpokládané datum vydání je konec letošního dubna. Nebudu to už protahovat. Jak na mě tento debut Kristiny Hlaváčkové zapůsobil?

Inu, nevalně. Bohužel musím vytknout jisté nedostatky ve stylu psaní. Nejvíce mi vadilo „skákání od jednoho tématu k druhému“, k čemuž docházelo bez jakékoliv zjevné návaznosti. Autorka se nejspíše snažila děj jen ozvláštnit, nicméně mě to spíše mátlo. Dále jsem měla trochu problémy pochopit, proč jsou některá fakta vysvětlována dvakrát, k tomu zcela totožným způsobem. Nakladatel měl možná strach, že když o něčem po dobu 100 stran neuslyšíme, zapomeneme na to. Nedělejte si starosti. Však my, fanatičtí čtenáři, to už jistě nějak zvládneme.

Jedním ze základních znaků, které oddělují romány od povídek, je vývoj postav. Z tohoto hlediska by Čarodějka byla pouze mimořádně dlouhou povídkou, protože změny v chování jsem nezaregistrovala ani u Eleny a Michaela, ani u žádné z vedlejších postav. Přestože nám princeznička zčistajasna vyroste asi o šest lest, aniž by to někdo z jejího okolí vůbec postřehl, se neustále chová naprosto totožným způsobem, jako na prvních stranách.  Krom toho se mi zdá, že změna vypravěče by měla být poněkud lépe označena. Pokud až v polovině druhého odstavce zjistím, že už vypráví někdo úplně jiný, vidím to jako dosti závažný problém.

Kladných záležitostí by se dalo bohužel najít podstatně méně. Za nejsilnější část knihy považuji jednoznačně znázornění berberské kultury, nepřímo kolidující s naším vrcholným středověkem. Svět elfů oproti tomu působil téměř mdle a nepropracovaně. Mrzí mě i fakt, že většinu vedlejších postav poznáváme jen naprosto okrajově. Velká část z nich by se mohla při větším zapojení do děje stát značným přínosem. Spoustu z původně zajímavých situací se autorce podařilo nezajímavě zašlapat do země očekávatelným závěrem.  Škoda.