Malazská říše, oslabená událostmi v Darúdžhistánu, balancuje na pokraji chaosu. V rozlehlém Sedmiměstí, ve Svaté poušti Raraku, věštkyně šai’ik sbírá vojsko a připravuje se na dávno předpovězené povstání nazvané Smršť. Povstání, nesmírně rozsáhlé a kruté, zatáhne říši do jednoho z nejkrvavějších střetů, jaké ji doposud potkaly: do víru fanatismu a žízně po krvi, jež určují osudy lidí a dávají vzniknout legendám..
V Domu mrtvých se vracíme k temné a epické fantasy sérii Malazská Kniha Padlých,
od kanadského autora Stevena Eriksona. Předpokládám, že je velmi málo lidí, kteří začínají druhým dílem ságy, takže netřeba zmiňovat, jak úžasně složitý a komplexní tento svět je. Naštěstí je tato kniha o něco přístupnější než předchozí, i přes větší počet dějových linií.
Kniha se odehrává několik týdnů po událostech prvního dílu, avšak na kontinentu Sedmiměstí, kde potkáváme několik známých, ale také kupu nových postav. Asasín Kalam, sapér (pozn. autora: ženista, sabotér) Šumař, mladý zloděj Kvítko a mladá rekrutka Apsalar, ještě donedávna posedlá jedním bohem; tyhle všechny známe z předchozí knihy. Další linie sleduje putování jhagského křížence Icaria, který neustále ztrácí paměť, a jeho věrného společníka, Mappa Poříze z kmene Trellů. Také se setkáme s Felisín z rodu Paranů, sestrou kapitána Ganoese Parana
z prvního dílu, bývalým knězem Heborikem Lehkorukým a tajemným zabijákem Baudínem.
Za hlavní linii bych však označil vyprávění říšského historika Kalouse, který sleduje osud nově povýšené pěsti (pozn. autora: generála) pro sedmou armádu; Coltaina. Sedmá armáda v čele
s Coltainem se musí vyrovnat s počínajícím povstáním a nepřátelskou náladou na téměř celém kontinentu, zároveň má na starost tisíce uprchlíků. Příběh jejich pochodu je nazván Psí řetěz,
a je to jeden z nejepičtějších a nejtragičtějších válečných příběhů, co jsem kdy četl.
Dějové linie se samozřejmě kříží a prolínají, ale dá se v nich orientovat. Postavy jsou velmi dobře napsány a vybarveny, zvláště vývoj jejich psychologie v závislosti na ději je popsán úžasně. Budete obdivovat charismatického
a geniálního Coltaina, nenávidět Felisín
a usmívat se nad nesmyslnými monology jistého šíleného velekněze. Autor nešetřil brutálními výjevy, zradou, ale ani zklamáním. Jeho svět neodpouští a postavy tuto krutost komentují unaveným cynismem, stejně jako černým humorem.
Zpočátku si budete na nové postavy chvíli zvykat, avšak nejpozději po stu stránek se zorientujete. Poté vás Dům mrtvých v sobě uzavře a na konci vyplivne; obalené pískem, otřesené, nechápající, ale spokojené se zážitkem z dobré knihy. Proto nemohu jinak, a musím dát plné hodnocení; ač místy složitá; tohle je kniha, kterou stojí za to si přečíst.
-
Hodnocení - 100%100%