Malazská Kniha Padlých 3 : Vzpomínky ledu – Steven Erikson

Na rozervaném kontinentu Genabakis se zrodila nová, děsivá říše – Pannionské dominium. Jako příval zkažené krve se rozlévá po kraji a pohlcuje všechny, kteří odmítají uctívat slova jejího nepolapitelného proroka, Pannionského věštce. Do cesty se jí staví nejistí spojenci: houfec Dujeka Jednorukého
a Whiskeyjackovi Paliči mostů a s nimi jejich staří nepřátelé. Fanatici Pannionského věštce jsou proti nim v ohromné přesile a oni sami se snaží zapomenout na své dřívější rozpory. Musí se pokusit získat další spojence, včetně neznámého žoldnéřského bratrstva, Šedých mečů, které bylo najato, aby před fanatickými hordami bránilo město Capustan. Ale přicházejí i starobylejší klany. V odpověď na volání povstaly řady nemrtvých T’lan Imass. A něco mnohem temnějšího a zlovolnějšího zřejmě ohrožuje samotnou podstatu tohoto světa. Chodby jsou otrávené a všude se povídá o Zmrzačeném bohu, jenž se osvobodil a chystá strašlivou pomstu…

Vzpomínky ledu nás přivádějí zpět na kontinent Genabakis, kde se odehrával první díl ságy,
a navazují na konec zmíněného prvního dílu. Nutno zmínit, že se děj této knihy odehrává ve stejnou dobu jako děj předchozího dílu, Domu mrtvých. Po neúspěchu Malazské říše
v Dárudžhistánu se Paliči mostů spolu s Jednorukého houfcem přesouvají dále na jih, připraveni se spojit se starými nepřáteli pro vyšší dobro. Tím vyšším dobrem je zastavení expanze Pannionského dominia a jeho zničení. Prožijeme zoufalou obranu města Capustanu žoldnéřskými Šedými meči, setkáme se poprvé s dalšími vymřelými rasami, dozvíme se mnohé o historii univerza a zúčastníme se obléhání města Korálu. Za zmínku stojí, že se v této knize poprvé dozvídáme něco o hlavním antagonistovi celé série a o hrozbě, kterou zde představuje.

Pannionské dominium je zde skvěle vykresleno, někdy až příliš reálně pro slabší povahy. Asi nikde jsem ještě nečetl tak syrový popis válečných zvěrstev, znásilňování a fanatismu, jako je zde. Erikson je antropolog a archeolog a velmi dobře umí popsat neduhy různých říší a států.

Potkáváme spoustu starých známých z prvního dílu, například Rychlého Bena, Whiskeyjacka, Toca Mladšího a kapitána Parana. Nových postav se zde objevuje o mnoho více. Ať už jde o pragmatického strážce karavany Vrče, soucitného válečníka Itkoviana, záhadnou a mocnou kouzelnici paní Závist, či dvojici čarodějů Bauchelaina a Korbala Špičáka; všechny postavy, nové i staré, jsou úžasně a věrohodně vykreslené. Spolu s tragickým předchozím dílem se ani zde nevyhneme úmrtí oblíbených postav. O to více potěší sympatické nové.

Je zde srozumitelný děj, s tím, že se tři dějové sublinie postupně sbíhají na konci knihy. Problémem může být množství nových postav, ale čtenáři, kteří už přelouskali předchozí dvě knihy, si na to určitě zvykli. Ostatní si knihu tak nevychutnají, není se čemu divit, když se tak rozsáhlá sága čte odprostřed.

Kniha je skvělá, postrádá hluché místa, stále se něco děje. Zvěrstva Pannionů střídá pragmatické zamyšlení a cynický humor, tak, jak to máme u Eriksona rádi. Prakticky není co vytknout. Styl psaní je stále stejný, nic neulehčující, zprostředkovávající pohledy a myšlenky postav, které mnohdy také neví, o co jde. Doporučuji každému, kdo již přečetl oba předchozí díly a nemůže se dočkat další dávky tohoto skvělého fantasy.