Fantasy knihy

Timothy Zahn : Thrawn – Spojenectví

Timothy Zahn obrodil Thrawna, aby zapadl do kanonického vyprávění. Proč? Protože fanoušci chisského velkoadmirála milují. Proto se probojoval třeba i do seriálových příběhů, kde se utkal s „Rebely“. A aby druhý díl Zahn náležitě osladil, do románu Spojenectví vytáhl dalšího oblíbence a snad nejtěžší váhu, kterou ve Star Wars universu najdeme, Dartha Vadera. Proto překvapí, že servíruje slabší porci než poprvé.

Recenzi na první díl jsem uzavřel s tím, že bodovou rezervu si schovám pro díl druhý, protože příslib spojenectví Thrawna a Darth Vadera zněl jako sázka na jistotu. Proto se nemohu ubránit mírnému rozčarování, které mi Spojenectví nabídlo. Jde do určitě míry pořád o dobrou knížku, ale za výbornou ji považovat mohu stěží, protože má některá svá ale.

Timothy Zahn je báječný vypravěč a vypsaný šikovný spisovatel, ale tentokrát své nadání rozdrobil v příběhu, který by si zasloužil možná více prostoru. Thrawn se totiž s Vaderem setkává nejdříve náhodně, když býval ještě Anakinem, a do stejných končin je oba vysílá po letech Císař na misi. To už jsou oba jedni z nejdůležitějších postav Impéria. Linka odehrávající se v přítomnosti navíc přímo odkazuje na některé události ze seriálu Rebelové, ale není nutností je podrobně znát.

Bota úrazu, která stojí za tím, že u mě zavládly rozpaky leží nakonec především v simultánním vyprávění dvou časových rovin. Oba příběhy se totiž nedoplňují, ale spíše jako by si překážely. Přes nesporné jednotlivé klady, jako jsou zajímavé hlavní postavy (které ale taky nenaplňují svůj potenciál) nebo zajímavý jazyk, dohromady nefungují na 100 %. Berou pozornost jeden druhému a přeskakování mezi jednotlivými časovými liniemi zamezuje hlubšímu čtenářskému zážitku.

A třeba rozšíření o další silnou postavu nějak ubralo na samotné působivosti chisského velkoadmirála. Chybí hlubší vhledy do jeho strategických plánů a mysli, které byly tolik zajímavé v předchozí knize. Tentokrát jeho úmysly vyplynou tak nějak mimoděk, což mi tedy trochu vzalo ohromení, které jsem zažíval minule. Ale abych tohle vyvážil, na druhou stranu mě potěšilo, že se Zahn věnoval Anakinovu/Vaderovu vnímání Síly, které zhmotnil do psané formy a člověk tak dostal malý vhled do mysli Jedie/Sitha.

Přesto ale vcelku můžu hodnotit Spojenectví jen jako mírně nadprůměrnou knížku. Chybí větší spád, aby šlo o skutečně kvalitní oddychovku, případně větší hloubka, aby tohle vyprávění mělo větší dopad. Tuhle nedopečenost by vyřešilo, kdyby Spojenectví bylo rozděleno do dvou knih a oba příběhy měly větší péči, jenže tomu tak není, pocitu nevyváženosti se tedy nedá ubránit.

Ani z pohledu Star Wars universa nejde o zásadní rozšíření. Ani z pohledu dění, ani s ohledem na nějaké postavy, které by kánon nějak obohatili. Žádná z popsaných událostí nepůsobí zásadně a z nových postav mě výrazněji nezaujala žádná. Nadto chybí větší působivost tentokrát i těm ústředním, které si své místo v universu vydobyly. Jak titulnímu Thrawnovi, který patří mezi nejoblíbenější vedlejší charaktery, ale vedle Lorda Vadera jako by z něj zůstal jen odraz velkolepého velitele. A Vader, který si mohl ukrást knihu pro sebe, zase právě nepřekračuje roli stínu, který je sice nebezpečný všem kolem sebe, přesto ale působí jen jako temná hrozba vznášející se nad stránkami, než jako aktivní hybatel posunující zásadně děj vpřed.

Za recenzný výtlačok ďakujeme vydavateľstvu Albatros.

6/10

Souhrn

Nenaplněná očekávání, příběhová nevyváženost i menší údernost ústředních postav tentokrát můžou za to, že mě pokračování Thrawnova příběhu nedokázalo dostatečně strhnout. Pro fanoušky Star Wars pořád slušná jednohubka, která nenudí, ale o zásadnější příspěvek do SWU, jak z hlediska kvality, nebo jeho rozšíření nejde.