Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách Víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec sloužil jako rytíř králi Janusovi, panovníkovi Sjednoceného království, rozhodl se však Vélina zbavit jeho práv a v pouhých deseti letech ho zanechal na prahu Šestého řádu. Chlapec ho za to nenávidí. Během pobytu v řádu se Vélin dozvídá zatím netušené podrobnosti o své matce, která zemřela, když byl ještě dítě. Postupně také odhaluje důvody, jež jeho otce vedly k tomu, že ho řádu svěřil. Jedna pravda je však důležitější než všechny ostatní: Vélina
Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, jež změní nejen království,
ale také celý svět.
Mezi každoroční spoustou novinek na české knižní scéně se podíváme na první knihu britského autora Anthonyho Ryana, Píseň krve. Kniha je první částí trilogie Stín krkavce, druhý díl vyšel loni, poslední vychází letos, takže tato recenze by měla přijít vhod.
Příběh vypráví o císařském písaři a kronikáři lordu Vernierovi, který má za úkol zaznamenat poslední souboj císařského vězně, obávaného a nenáviděného bojovníka Vélina Al Sorna, kterému říkají Vrah Nadějného. Během cesty na ostrov pirátů, kde se souboj s jejich nejlepším bojovníkem má odehrát, začne Vélin kronikáři vyprávět svůj příběh. Postupně se dozvídáme,
že byl otcem umístěn do klášteru válečného Šestého řádu, kde se naučil bojovat a zabíjet, vypráví o přátelství, které našel, lásce, záhadách, ale také nepřátelích a intrikách. Ze začátku to může působit jako obvyklá, klišovitá zápletka, ale postupně se z ní vyklube originální a poutavé vyprávění.
Postav je zde spoustu, ale ty hlavní procházejí celým příběhem. Vesměs jsou napsány velmi dobře a uvěřitelně, není problém některých litovat a některé nenávidět. I když se jedná o jakousi biografii hlavního hrdiny či snad antihrdiny, kniha postrádá hluchá místa a čte se dobře, těch šest set stran ani nepostřehnete. Příběh rodinou opuštěného chlapce, z kterého se stane největší bojovník Sjednoceného království, který je v očích ostatních národů vrahem
a zabijákem, je velmi čtivý.
Možná, že nebude vyhovovat lidem, kteří nemají takovou formu rádi, v tom případě to bude jen jejich mínus. Příhodné je srovnání s Rothfussovou Kronikou královraha, ale odvažuji se tvrdit, že Píseň krve je ještě lepší. Autorovi se zde také podařilo vyhnout nekontinuitě děje
a předvídavosti událostí, která je poslední dobou téměř všude. Kniha patří do žánru fantasy,
ale mnoho magie, natož jiných ras, zde není, zakončení děje ale ukazuje na to, že se to v dalších dílech změní. Středověký svět, rozličných národů a vyznání, plný záhad a popisovaný hlavní hrdinou ve třetí osobě je ale i tak velmi záživný.
Nezbývá než doufat, že se i další knihy Anthonymu Ryanovi takto vydaří. Tuto knihu doporučuji všem fantasy čtenářům a nemohu se dočkat dalšího dílu.
-
Hodnocení - 95%95%