Tajemný Amber : Pušky Avalonu – Roger Zelazny

Slavný americký spisovatel – Roger Zelazny.
Vynikající český překladatel – Jan Kantůrek.
Jediný pravý svět – Amber.

Vše ostatní jsou jen Stíny…

Kletba prince Amberu má strašlivou moc. A pokud chce Corwin získat Amberský trůn, musí se vypořádat nejen se svými bratry…

***

Corwinovi se sice podařilo vymanit se ze spárů svého proradného bratra Erika, ale tím jeho velkolepé cesty ani zdaleka nekončí. Staří i noví nepřátelé prahnou po kruté pomstě a u přátel nikdy není zcela jisté, nakolik se jim dá věřit. Někteří sourozenci jsou možná ze hry, ale zbytek stále čeká ve stínech na svou příležitost. Bůh ví, na čí straně vlastně stojí tentokrát.

Po zářném začátku, kterým mě svět Amberu okouzlil hned během prvních stran úvodního dílu, jsem se konečně dostala k další části, tedy k Puškám Avalonu. Jaký dojem na mně zanechalo další vydání amberského dobrodružství? Držte se, Corwin je zpět.

Pušky Avalonu mají na rozdíl od Devíti princů Amberu jednu nespornou výhodu. Autor už se nemusel zdržovat vysvětlováním základních reálií, jelikož v minulém díle se jim věnoval více než dostatečně. Druhý díl byl tedy od těchto informativních částí zcela osvobozen a získal více prostoru pro alternativní akci, epizodální výpravy a také nové hrdiny, pro které si Roger Zelazny mnohokrát přichystal vskutku epochální vstupy na nestálou scénu.

Přestože závěr Devíti princů Amberu byl jedním slovem nezapomenutelný, nedokázal ukojit čtenářskou zvědavost ohledně rozřešení jistých méně důležitých zápletek. Co už první díl nestihl zakončit, to ten druhý v žádném případě neopomíjí a přináší nám očekávaná rozuzlení. Na druhou stranu mne mrzí, že určitým způsobem změnil můj náhled na předchozí dění, které bych si možná raději zanechala v paměti původním způsobem.

Musím konstatovat, že pokud si u mne Corwin v minulém díle získal 100% sympatií, nyní se vyšvihl ještě o takových 70% výše, byť jsem nečekala, že je to vůbec možné. Nedá se dost přesně říci, čím je to způsobeno. Nejde o žádného tuctového superhrdinu, ani bezcharakterního génia. Corwin zkrátka dokázal balancovat na extrémně tenké a křivolaké hranici mezi nepředstavitelným člověkem, princem magické země a někým, koho můžeme zítra potkat na ulici. Dokonalost totiž nese jméno Corwin, alespoň pokud jde o literární postavy.

Pušky Avalonu nad Devíti princi z Amberu v ničem nezaostávají, ale na druhou stranu je v ničem moc nepřevyšují. Mezi knihami se najdou jemné rozdíly, ale nejde o nic propastného, ani převratného. Celkově se drží na stejné úrovni, která je tak jako tak opravdu vysoká. První díl nastavil laťku vysoko, druhý sice dokázal vyskočit do té samé výšky, ale lepší výkon už asi nepodá.