Fantasy knihy

Temné a osamělé prokletí – Brigid Kemmererová

Tereza Dvořáková

Temné a osamělé prokletí je prvním dílem pohádkové fantasy série, kterou má na svědomí americká autorka Brigid Kemmererová. Příběh je inspirován nesmrtelným příběhem o Krásce a zvířeti.  I když je nejrůznějších reteillingů na tyto motivy opravdu hodně, zatím mě žádný nezklamal.  Kromě Temného a osamělého prokletí mohu doporučit Dvůr trnů a růží nebo Na lovu.

Young adult je vyprávěna z pohledu dvou hlavních hrdinů, kteří se ve vyprávění střídají.  Tahle kniha, i když má kolem pěti set stránek, je extrémně čtivá a poutavá. Je těžké ji odložit. Hrdinové jsou sympatičtí, prostředí je tajemně pohádkové. Kniha je napínavá, dramatická a zároveň milá i romantická.

Rhen je prokletý princ, který se každý podzim mění v netvora. Království se nevede dobře, je zpustošené, mnoho lidí uteklo nebo bylo zabito. Princ se drží schovaný v hradu, aby nepáchal více škody a sousední království si tak začíná brousit zuby na jeho území a posílá ozbrojence na průzkum a drancování. Aby těch problémů nebylo málo, tak čarodějnici, která svrhla na prince kouzlo, došla trpělivost. Každé období Rhenovi jeho sluha opakovaně přinášel lidskou dívku s vírou, že zlomí kletbu. Ovšem pro tentokrát to bude poslední šance zachránit království. Shodou náhod je unesena výbušná Harper, která svým příchodem změní zaběhlá pořádky. Pro prince se stává velkou výzvou, nepadá mu k nohám. Naopak jím pohrdá, je lehkovážná, přitahuje katastrofy a neposlouchá.   Vztah mezi Rhenem a Harper je tedy vratký, ale v sázce je mnoho.

Pod nehty mi ještě ulpívá krev. Zajímalo by mě, kolik svých lidí jsem zabil tentokrát. Strčím ruce do sudu vedle stájí. Voda je ledová, až to bolí, ale krev stejně nesmyje. Mohlo by to být jedno, protože za hodinu po ní nebude ani památky, ale já nemůžu vystát ani krev, ani tu tíživou nevědomost.

Temné a osamělé prokletí mě mile překvapilo. Nešlo o temnou a drsnou fantasy, ale o pohádkový romantický příběh s napínavějšími momenty. Krvi se sice nevyhneme, ale vidíme i milosrdenství a snahu být lepšími, napravit své chyby.

Autorka vsadila na netypickou hlavní hrdinku, která není vyložená krasotinka, ale umí se o sebe postarat. V mládí si prošla těžkou zkouškou, prodělala mozkovou obrnu a následky si nese dodnes. Ovšem její sebevědomí neutrpělo, zformovalo ji to v silnou ženu, která má kuráž i zakořeněnou morálku.

Velice se mi líbilo prolínání reálného světa s tím pohádkovým. Tyhle přechody byly příjemným zpestřením. Temné a osamělé prokletí dále přináší kouzla, zoufalství, bezmoc, boj, vězení i lásku. To je vlastně moji jedinou výtkou. Autorka měla více zapracovat na vzájemném vztahu hlavních hrdinů, který byl těžko uvěřitelný a špatně vystavěný. Kemmererová se spíše zaměřila na společně strávené chvíle Harper s Greyem, při kterých princ působil poněkud nadbytečně.

„Greyi!“ prásknu skleničkou o noční stolek tak prudce, že se rozbije a skleněné střepy cinknou o mramorovou podlahu. „Tohle je moje poslední šance. Nemůžu vám tu nabídnout vůbec nic, protože království mám v troskách stejně jako vlastní život. Nemám nic kromě strachu, bolesti a smrti. Vám ovšem můžu nabídnout ještě svobodu. Rozumíte?“ „Ano,“ hlesne Grey, jako by se ho můj zlostný výlev vůbec netýkal. „Ale nic mi nedlužíte. Jen na vás tu záleží. Vy sám můžete tu kletbu ještě zlomit. Jde jen o to najít ženu, která vás bude milovat. Vás, ne mě. Pokud se paní Lilith  zase pokusí mě zlomit, rád bych vás požádal, abyste nezasahoval.“ „Nemohl jsem se na to dívat, Greyi.“ „Ona vždycky najde vaši slabinu, pane.“

Hned první kapitola mě bezpečně vtáhla do jednoduchého děje, ve kterém jsem se neztrácela. Vše bylo psáno jasně, stručně a navíc v díle nevystupuje moc postav. Kniha by podle mého názoru mohla být samostatným románem s obstojným závěr, který byl sice předvídatelný, ale k příběhu se prostě nevyhnutelně hodil. Ale autorka měla jiné plány a v podstatě ukončenou pohádku natáhla v sérii. Jsem zvědavá na pokračování, jestli se jí tento počin vyplatil.

V knize nechybí mapa Uhlíkova tedy paralelního světa, který je prokletý. Autorka Brigid Kemmererová pracovala na knize několik let, psala si ji pro radost. Dlouho nosila nápad o prokletém princi v hlavě, ale kvůli domluveným závazkům neměla čas. Až ho jednou vypustila na papír, věřila svým  instinktům a dobře udělala.

Za recenzný výtlačok  ďakujeme vydavateľstvu Albatros.