Tenký led – Jan Hlávka a Jana Vybíralová

Algorský císařský pár sice přežil pokus o atentát, ale jeho pachatel je stále na svobodě. Císařovna Viktorie se snaží znovu najít klid, jenže daleko od ní se začíná rodit další, mnohem horší spiknutí, do něhož je pomalu zatahován i viridianský král Georg Talminis.

Na Menabaranu si zatím Avrian Dann upevňuje svou moc, s velkorysou podporou sil, o kterých netuší skoro nic, zatímco Nikola a Natalie Vanbergovy prchají na lodi Darrena Iversona z planety. V patách však nemají jen policii, a Newell se jim může namísto bezpečného domova stát vražednou pastí.

V úvodní knize cyklu Algor bylo rozehráno mnoho her. Nyní poznáme, na jak tenký led se všichni hráči vydají, ať už chtějí či nikoliv – i to, pod kým z nich se nakonec prolomí.

***

Hrdinové Algoru jsou zpět. Stejně odhodlaní, stejně nápadití a stejně osobití, jenom ve trochu větší šlamastyce, než minule. Jak se mi líbila malá exkurze do tohoto světa?

Už na samém počátku mi přišlo podivné, jak moc název knihy kontrastuje s celkovým počtem stran knihy, jež se vyšplhal bezmála k sedmi stovkám. Ano, rozsahově kniha vskutku nepatří k nejmenším, ale takový koneckonců byl i první díl cyklu Algor, nesoucí jméno Mráz a hry. Na Tenký led mu sice stále chybí zhruba dvě stovky stránek, ale ani to rozhodně není zanedbatelné množství. Ani tato mimořádná délka ovšem nedokázala ovlivnit rychlost čtení. Stálé a naprosto neměnné tempo udrží pozornost každého čtenáře napříč osudy všech meziplanetárních hrdinů.

Nebýt toho, že jsou na obálce uvedena dvě jména, bych asi jen těžko mohla rozpoznat, že za vznikem této knihy stojí hned dva autoři. Děj přechází naprosto plynule a ani jedenkrát neuvízl na hluchém místě. Udržuje si svou neopakovatelnou podobu a neustále zdůrazňuje svůj obrovský podíl na celkovém vyznění zápletky.

Cosi ve vyjadřování a ve stylu vyprávění našeho autorského dua ve mně budilo dojem, že k podobným situacím by klidně mohlo dojít. Realistický podtón je jedním z hlavních tahounů díla. Kdyby Tenký led vyšel v nějakém vydání Vesmírných novin místo článku, (samozřejmě v lehce zkrácené formě, vydání novin o sedmi stovkách stran by se vydavateli asi mírně prodražilo) nejspíš by se nikdo nedivil.

Na celé knize mi nakonec vadí jen jedna maličkost. Pokud vám jako čtenářům jeden z hlavních hrdinů zkrátka „nesedne“, bude těžké se opravdu sžít s jeho dějovou linkou. Nicméně se dá říci, že postav máme víc než dost a averze k jedné z nich toho příliš moc nepokazí, alespoň tedy zpravidla nepřesáhne únosnou míru.