Záře Supernovy – Aleš Pitzmos

Umíral jsem na ledové planetě.
Byl to můj nejlepší přítel, který mě tam našel a vykonal nade mnou rozsudek. Byl mým žalobcem, soudcem i katem zároveň.
Měl jsem tam zemřít, ale já přežil. Za cenu toho, že už jsem nebyl takový jako předtím…
Kdysi jsem býval důstojníkem v elitní jednotce Ozbrojených složek Vesmírné asociace, ale pak jsem odmítl splnit rozkaz, uprchl do nepřátelského Extrasolárního společenství a našel tam nový domov. Jenže Vesmírná asociace znovu drtivě zaútočila. Někteří lidé si mysleli, že se to už nikdy nestane. Já ne, ale mě nikdo neposlouchal. Báli se mě. Nevěřili mi. Protože už jsem ani téměř nebyl člověk…
Prohráváme na všech frontách a na mně je, abych se společně s Desmondem Sommersem a dalšími společníky vydal na zoufalou misi, která má za cíl osvobodit tajemného Vězně X, disponujícího znalostmi, jež by mohly celý konflikt zvrátit. Cesta mě však zavede mnohem, mnohem dál. Na Antara v jeho loži z oblaků na rozhraní mezi světlem a temnotou, kde se mé nejhorší noční můry stávají realitou…

Jak už anotace napovídá, Záře supernovy je jedním ze zástupců sci-fi, konkrétně z edice Vesmírná space opera. Zdání neklame, kniha je psaná v první osobě. Vypráví příběh Patricka Kerra, hrdiny Vesmírné asociace, což je ohromná organizace seskupující velké množství planet a soustav. Patrick patří mezi legendární hrdiny Asociace až do doby, kdy se celý jeho život změní.

Samotná kniha začíná jevem, na jaký si v příběhu budete muset hodně rychle zvyknout. Smrtí. Tedy, ne tak úplně. A takto na vážkách budete velmi často (po asi osmi takových stavech jsem přestala počítat). Ich forma dodává knize příjemný a osobitý ráz hned od začátku, stejně jako první příběhový zvrat. Líčení je rozděleno do kapitol a nechybí zde ani dělení na části, u nichž je zmíněno datování a lokalita. Příjemné ujištění, kde se v čase nacházíme.

Hned v prvních chvílích na čtenáře dýchne spousta moderních technologií, avšak dostane se i na jinou část sci-fi. Organismus, jenž má sice hodně podobnou genetickou strukturu, jako je lidská, ale přesto je diametrálně odlišný. Popisy a vysvětlování životních funkcí tohoto „nelidského“ organismu jsou pojaty zajímavou a v podstatě uvěřitelnou cestou, zvlášť díky myšlenkám typu „moc toho vydolovat nemůžeme“.

Vyprávění vůbec je postaveno především na zvratech. Dílo si dává záležet na tom, aby se čtenář sžil se světem, poznal důležité a zásadní postavy, pobavil se nad jejich klady i zápory a především, aby do hloubky prokoukl hlavního protagonistu, který je v podstatě uvěřitelný a vcelku snadno pochopitelný. A teprve v okamžiku, kdy je čtenář dost dobře schopný říct „Začínám jim všem rozumět!“, přijdou první pády a změny. Během pár stran přijdeme o spoustu názorů, spousta faktů bude vyvrácena. Jediná škoda je, že všechny tyto rány přijdou až v blížícím se závěrem, takže po nich může přijít už jen lehce otevřený konec. I tak jsou ale zvraty velmi pěkně provedené, mají hlavu a patu a celkově je znát, že autor si vše důkladně promyslel, než se chopil pera.

První osoba propůjčuje knize dostatek prostoru pro vlastní názory, úhel pohledu a povahu hlavní postavy, a co víc, ukazuje charaktery ostatních na základě jejich činů, nikoliv na gestech a posuncích, u nichž ani člověk v realitě nedokáže nic vytušit. Postavy se prostě usmívají, mračí, zuří či pláčou. Vše podané ostře a jasně. Žádné rozčarované grimasy, vyzývavá pozvednutí obočí ani nic podobného. „Stalo se tohle. A pak se stalo tohle. A proto udělal tamto.“, taková je Záře supernovy, a sedí to k ní bez větších výčitek a nejistot.

Abych to shrnula, Záře supernovy je velmi zajímavý příběh, který ze začátku vzbudí dojem Hvězdných válek, pak ten pocit postupně opadne, pak přijde určité sžití, začne stoupat napětí, zvraty vymrští čtenáře ze židle a nakonec si úlevně setře pot z čela, že je to vše najednou pryč. Nebude to ale úleva z dočtení, nýbrž z výsledku, jakého příběh zaslouženě dosáhne: Příjemně stráveného času nad dobrou knihou.