Apollónův pád : Temné proroctví – Rick Riordan

Apollón dál trčí v kůži Lestera Papadopoulose. Z jeho nadpřirozených schopností mu nezbyla ani jedna a tělo nemotorného teenagera, ve kterém se nachází, je jen pro zlost. Diovo odpuštění a místo na Olympu získá zpět, jen pokud najde starověké zdroje proroctví a osvobodí je. Naštěstí na to není sám – po boku má starého známého Lea Valdeze, jeho draka Festuse a bývalou nymfu Kalypsó. Cesta za dalším Orákulem vede na Středozápad!

XXX

Fanoušci zmodernizované řecké i římské mytologie se opět dočkali. Legendární učitel Rick Riordan (ano, tohoto profesora by na střední chtěli mít snad všichni), vydal pokračování pohnutého osudu jednoho namyšleného boha, kterého drobné komplikace dostaly z Olympu na Zem, a navíc ještě v prostém těle obyčejného člověka… Tuhle proměnu by nezvládl lépe napsat ani slavný Franz Kafka.

Stejně jako minule je kniha jedním dlouhým monologem proměněného božstva, což možná na první pohled nezní úplně atraktivně. Opak je ovšem pravdou, je to nadmíru zábavné. Apollón je stejně nesnesitelný a namachrovaný jako vždy, což vyústí v řadu humorných situací. Místy se mi ovšem zdálo, že autor s jeho pýchou už přeci jen trochu přehání, protože tak hrozné to s ním přeci být nemohlo… Nebo ano?

Vedlejší hrdinové, ať už se mihnou jen na pár stránkách, nebo se po Apollónově boku zdrží déle, jsou velice sympatická sebranka, bez kterých by hlavní hrdina v našem světě neměl nejmenší šanci. Ze všeho dokáží vybruslit s grácií a s úsměvem na rtech, to všechno s nevídanou originalitou a nezapomenutelnými hláškami.

Kapitoly nejsou nudně označeny názvy či čísly, jak jsme zvyklí… každá část příběhu je zahájena Apollónovými příšernými haiku, ne nadarmo byl totiž před svou proměnou bohem umění. I taková drobnost umí hodně pobavit, když se správně použije.

Pokud jste nečetli předcházející série (prvorozeného Percyho Jacksona + také sérii o Bozích Olympu), budete v Apollónově pádu hlavně ze začátku trochu tápat. Nečekaně na nás totiž vyskakují postavy z těchto dvou předešlých dobrodružství, aniž by se někdo obtěžoval vysvětlovat, co jsou vlastně zač. Pokud jde o Bohy Olympu, mám za sebou prozatím jen první dva díly, a tak jsem místy byla bohužel mírně zmatená. Leccos se však dalo domyslet.

Od minula tahle série mírně pohoršila. První díl byl originální a svěží, tentokrát už ale autor zapadl do zajetých kolejí a s ničím novým už nepřišel. Kniha pobaví, strávíte u ní rozhodně dvě nebo tři příjemná odpoledne… Zázrak se však nekoná.