Čistý – Julianna Baggottová

Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno – jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty – možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.

***

Téma fungování lidstva, snažícího se v budoucnosti přežívat a zbavit se následků katastrofy, se v poslední době do povědomí čtenářů moc nedostává. Možná je to škoda, možná by mohlo častým využíváním ztratit část svého kouzla. To může posoudit málokdo. Julianna Baggottová, floridská profesorka tvůrčího psaní, není v téhle branži žádným nováčkem. Románů vydala už nespočet, a pokud všechny z nich sdílí vlastnosti nejnovějšího díla s podtitulem Čistý, je velká škoda, že v českém jazyce vyšla jen malá část jejích výtvorů. Ale co není, může být. Třeba se v brzké době dočkáme další dávky.

Čistý je prvním dílem připravované trilogie, oba následující díly (Splynutí a Oheň) se dočkají svého vydání v průběhu letošního roku. Příběh sám o sobě je velmi silný a upoutá čtenáře až do poslední stránky. První třetina je sice poněkud rozvleklá, ale tempo se stále zvyšuje a zvyšuje. Měla jsem trochu problém s krkolomnými a těžko zapamatovatelnými jmény hrdinů, ale i na to si člověk časem zvykne.

Přestože v sobě kniha má obrovský potenciál, zůstává do jisté míry nevyužit. Hrdina patřící do nižší kasty společnosti potká někoho z vyšší skupiny, společně plánují vzpouru proti tyranskému systému, v nejnapínavějším momentě nastane konec předávajíc zprávu: „Počkejte si na další díl.“ Ech, tak tenhle scénář byl už tolikrát zrecyklován a převeden do tolika dystopických podob, že je dnes opravdu těžké narazit na cokoliv s odlišnou dějovou linií.

Čistý však v sobě ukrývá i něco navrch. Věty plné napětí, hrůzy, emocí… Zároveň jsem ale už dlouho nečetla knihu, která by mi dokázala v klidných chvílích vykouzlit na tváři zcela upřímný úsměv. Většina děje se každopádně nese spíše v pochmurnější náladě. Všechny utopické „nečistoty“ byly z Čistého smyty jakýmsi mimořádně účinným pracím prostředkem a na nás zůstal mimořádně realistický a uvěřitelný příběh, kterému odolá jen málokdo.

Nejvíce na mne příběh zanechal dojem tím, jak opravdový se zdá. Nepůsobí ani trochu uměle a jeho vypravěči mají svůj vlastní pohled na svět, tudíž čtenáři není žádný názor násilně vnucován. Postavy se chovají k dané situaci vskutku přirozeně, ovšem do některých až mírně absurdních momentů je těžké se vcítit a odhadnout následující dění. Naopak mne místy lehce odrazovala neuvěřitelná krutost zabudovaná do příběhu a méně otrlým čtenářům bych knihu spíše nedoporučovala, podstatná část děje by se bez nadsázky dala označit za hodně nechutnou.

Když se za knihou ohlédnu, jsem s ní opravdu spokojená. Mám svoje výhrady, ale povětšinou se jedná pouze o stylistiku a méně důležité body, jako je například panující atmosféra měnící se od strany ke straně.  Děj je ovšem natolik povedený, že všechny tyto nedostatky vyváží a dají se přejít zcela bez povšimnutí.  Čistého bych brala spíše jen jako pomalou rozjezdovou dráhu pro další díly, od kterých očekávám opravdu hodně. Doufám, že mě nezklamou.