Dech : Vzdor – Sarah Crossan

Bea, Alina a Quinn jsou na útěku. Odstartovali povstání a byli nuceni odejít z kapsule, jediného místa, kde je dostatek kyslíku. Bea přišla o rodinu, Alina ztratila domov a Quinn výsadní postavení. Podaří se jim přežít v nebezpečné Divočině?
Mohou dokončit revoluci, již začali? V patách jim je mladý voják ze Speciálních jednotek a jejich jedinou šancí je zůstat pohromadě, přestože je okolnosti nutí se rozdělit. Budoucnost lidstva je v ohrožení a tito čtyři mladí lidé se musí rozhodnout, které straně zachovají věrnost. Sarah Crossan vytvořila nezapomenutelný, provokativní post-apokalyptický román o nebezpečné a roztříštěné společnosti.

***

Úvodní díl této dilogie, kniha s podtitulem Dech, mě poněkud zklamala. Celkově mi připadala jaksi nicneříkající, podobně jako její název. Každopádně její konec zůstal natolik otevřený, že jsem zkrátka nemohla odolat pokušení a musela jsem zjistit, jakým směrem se bude závěr ubírat. A ještě štěstí, že jsem se tak rozhodla. Vzdor je totiž oproti Dechu obrátkou o 180 stupňů.

V první řadě musím pochválit postavy. Autorka zanechala všechny své školácké chyby z předchozího dílu daleko za sebou. Hrdinové příběhu začali vystupovat zcela přirozeně, na nic si nehrají. Dokonce jsem byla v průběhu děje nucena poupravit své názory na některé charaktery, jež jsem v předchozí části naprosto odepsala. Po této stránce není téměř co vytknout, což je opravdu zajímavá změna, jelikož právě postavy pro mne byly nejslabším článkem minulé části.

Nepolepšili jsme si jen v tomto ohledu, i dějový obsah se vyšplhal na mnohonásobně vyšší úroveň. Krom toho je Vzdor až po okraj plný zvratů, díky nimž jsem odmítala knihu třeba jen na minutku odložit.

Ani častým střídáním prostředí jsem neztrácela přehled o aktuálním dění. Rozdělení příběhu do takovýchto krátkých úseků je podle mě skvělý nápad, čtenář získá dostatek času a prostoru na to, aby si nechal vše řádně projít hlavou. A že u Vzdoru je neustále nad čím přemýšlet, dodává totiž myšlenkám tu správnou živnou půdu.

Poněkud slabší částí pro mne byl závěr. Zaujala mě jeho akce i detailnost, ovšem určité části do sebe jakoby nezapadají. Konec knihy by si určitě zasloužil mnohem více prostoru, než získal. Osudy některých postav zůstaly do jisté míry nedořešeny. V okamžiku, kdy mi zbývalo asi pět stran, byl děj stále v plném proudu. Tak trochu jsem očekávala, že na zadních deskách knihy najdu nápis: „Děláme si srandu, bude ještě třetí díl!“ Toto očekávání zůstalo naprosto nenaplněno, ale co naplat.

Vzdor je důstojným zakončením této dilogie a zcela naplnil mé očekávání. Nezbývá nic než doufat, že Sarah Crossan nepověsí psaní na hřebík a postará se nám o další dystopický zážitek.