Příběhy z Malazské říše : Jablko, žezlo, trůn – Ian C. Esslemont

Zmatky po střetu velkých mocností ustaly a obyvatelé Darúdžhistánu se mohou zase věnovat tomu, co je důležité: obchodování, hašteření, politikaření a obecně užívání si života. Jenomže ne všichni jsou ochotni nechat minulost minulostí. Starý učenec, pátrající na pohřebištích kolem města, objeví skrytou kryptu. Otevře i poslední ze zapečetěných komor – tu, které se nikdo před ním neodvážil dotknout – a tím vysvobodí sílu tak děsivou, že pouhá zmínka o ní byla vymazána ze všech historických záznamů. A na jihu zase pracují hledači pokladů. Do Rivského moře se zřítily úlomky Měsíčního kamene, kdysi domova Anomandera Dlouhý vlas, Syna noci, a vytvořily řadu malých ostrovů, jež obklopují legendy a fámy, hlavně o tom, že je tam ukrytý Trůn noci, podle některých sídlo samotné Matky noci. A každý, kdo se tento starověký artefakt snaží najít – odpadlí mágové, otrlí žoldnéři, dokonce i jeden malazský zběh – věří, že tomu, kdo na něj usedne, propůjčí neomezenou moc. Sázky jsou vysoké, chamtivost bují, zrada je nevyhnutelná a všude číhá vražda a chaos…

Kanadský archeolog a autor Ian Cameron Esslemont se vrátil s další knihou, která doplní mezery mezi jednotlivými díly Malazské knihy padlých a zároveň také rozšíří a prohloubí společné univerzum. Jsme uvítání zpět v Darúdžhistánu a jeho okolí v jižní části kontinentu Genabakis. Kniha navazuje na události Meče z kamene a na osmý díl ságy zvaný Daň pro ohaře, který jsem zde ještě nerecenzoval, takže se vyvaruji spoilerů.

Esslemontovo psaní má zde konečně stejnou úroveň, jako psaní jeho kolegy Eriksona a to pro nás neznamená jen epický příběh se spoustou zápletek, ale také přemíru postav, humor a občasné zmatení a otáčení pár stránek dozadu, abychom se ujistili, že jsme vše pochopili správně.

Ze starých známých zde máme všechny Darúdžhistánské postavy, včetně vysloužilých a přeživších Paličů mostů na odpočinku, sídlících v ne až tak bývalém chrámě staršího boha K’rula, tedy v K’rulově baru. Nesmím zapomenout zmínit oblíbeného Kruppeho, duo komických a věčně zmatených strážců Leffa a Zhoře, a také dvojici známých nekromantů. Kupa postav je ale nových, jelikož se konečně detailněji podíváme na dvě tajemné rasy malazského světa. Segulehové, žijící odloučeně na svém ostrově, kde část jejich populace povýšila boj se dvěma meči na prakticky neporazitelné umění, kdy nejlepší z bojovníků tvoří prakticky vládnoucí kastu celého národa. A Moranthové, tajemní spojenci Malazské říše, vynálezci alchymistické munice, kteří jsou neustále zakutí v chitinové zbroji a létají na přerostlých vážkách zvaných quorlové. K tomu přidejte povstání prastarého zla, kdy nám autor jako archeolog připomíná, že ne vždy se vyplatí otevírat každou hrobku, a máme zde akcí i humorem nabitý, propracovaný příběh.

Postavy, ač uvěřitelné, nejsou tentokrát dokonale vypracované, možná proto, že se jich střídá mnoho a čtenář někdy neví, s kým se zase setká. Což na druhou stranu přispívá k humorným chvilkám a setkáním jednotlivých, předtím vzdálených postav. Ale co chybí na propracovanosti postav, bohatě dohání atmosféra knihy a samotný děj. Prakticky není čas se nudit a těch šest set stran díky své napínavosti a barvitosti uteče jak voda. Pro fanoušky malazského světa povinnost, pro ostatní fantastiky určitě vřelé doporučení, i když se neznalostí odkazů a postav z jiných knih poněkud ochudí o zážitek.