Jackaby – William Ritter

Abigail Rooková právě přicestovala do Nového Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutné potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího neobjasnitelné, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého — což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborné hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnání se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. Policie je přesvědčená, že se jedná o běžného kriminálníka, ale Jackaby si je jistý, že je to nelidská stvůra, jejíž existenci policie — s výjimkou mladého pohledného detektiva Charlieho Canea — vytrvale popírá.

***

Jackaby se u mne zprvu nezapsal příliš dobře. Začátek se nesl hlavně ve stylu zmatených časových linií. Dokonce mi unikl i přechod, kdy se slečna Abigail vracela s vyprávěním z doby minulé zpět do současnosti… Zmást čtenáře hned při úvodu, to opravdu není šťastná volba. Počátek navíc nezůstal jedinou částí knihy, která mne přinutila pochybovat o mé schopnosti jasně uvažovat.

Vyprávěcí styl celé knihy byl příjemný, prostý a nekomplikovaný. Problémem je, že až příliš. Autor by nechyboval, kdyby se nebál zajít více do detailů a příběh trochu oživit. Zjednodušení textu sice způsobí větší srozumitelnost, ale sníží tím čtenářskou snahu o udržení pozornosti. Proč se vlastně snažit o knize přemýšlet, když ji pochopíme i bez sebemenší snahy?

Mrzí mne i absence zajímavých vedlejších postav. Ještě nikdy jsem nečetla detektivku, kde by pachatelem byl kdosi neznámý. Jackaby v tomto ohledu z řady nijak nevybočuje. Vybrat si raději menší počet hrdinů, nežli ten větší, tím pádem nebyl od Williama Rittera šťastný tah.  Zúžit výběr potencionálních pachatelů na dva už pět stran po vraždě samotné nebyl žádný problém… A pak si stačí hodit mincí, bude to padesát na padesát.

Naopak je na místě ocenit autorovu orientaci ve světě nadpřirozena. Jen málokdo je schopen říci, kdo/co je to bánší, aniž by toto podivné slovo nejprve vyhledal pomocí Googlu. Přehled ve světě přízraků jednotlivých kultur je ve fantasy literatuře za všech okolností velmi ceněným zdrojem.

Postava samotného detektiva je mimořádně nepřirozená, ovšem v tom sympatickém slova smyslu. Všechny jemné aspekty jeho charakteru bylo těžké popsat v knize dlouhé jen 280 stran, nicméně tentokrát se autor opravdu vynasnažil a vyplatilo se mu to. Jen je škoda, že propracovanou osobností tolik vyčnívá nad ostatními. Vypravěčka celého příběhu (Abigail Rooková) už je na tom o poznání hůře. Někteří autoři by se měli při výběru hlavních postav držet raději svého pohlaví. Neplatí to vždy, třeba J. K. Rowlingová dokázala se svým Harrym Potterem divy, nicméně já se stále nemohu zbavit dojmu, že se Abigail chovala, mluvila a přemýšlela jako “chlap v sukni”.

Jackaby není vyloženě přešlapem, ale byla jsem svědkem i mnohem lepších debutů. Pokud poskytneme Ritterovi trochu času navíc, v psaní se jistě zlepší. Potenciál mu nechybí, teď už jen stačí lépe ho zpracovat. Na začátek to rozhodně nebylo špatné.