Jak lvové – Petr Schink

Svět monstrózních plechových korábů, kráčejících parních strojů, mechanických rytířů, ale i nebetyčných věží vyšinutých mistrů metafysiky. Svět městských slumů zalidněných tisícihlavou hydrou chudoby i trolími otroky, které v nekonečných řadách chrlí průmyslové laboratoře Líhně. Svět, kde se mytická monstra stávají každodenní realitou a na obranu před nimi potřebujete profesionála.

Někoho jako je Fastynger van Hauten.

Znáte ho jako lehkomyslného floutka, pistolníka a tak trochu lumpa z knihy Století páry, teď jen chce přežít další den, vydělat trochu peněz a ochránit děcko, které je možná něco víc, než jen další válečný sirotek. Z hlubin staletí i z dob ne tak vzdálených natahují své pařáty démoni minulosti a hrozí rozmetat na kusy křehkou rovnováhu, do které se na kratičký okamžik usadily šíleně rozhoupané misky vah osudu. Kdo a proč chce zabít malého kluka? A nebylo by nakonec pro všechny lepší, kdyby se mu to povedlo? Fastynger si to nemyslí a věřte mi, jeho nechcete naštvat. I když mu vezmete jeho zbraně, naději a nakonec i život…

***

Talentovaný český autor Petr Schink má na svědomí stvoření už čtyř knih, z nichž poslední vyšla v roce 2011. Tvůrčí pauzu si vyplňoval psaním povídek pro některé antologie, část z nich jsme mohli zaregistrovat i v časopise Pevnost. Teď je ale zpátky na scéně a přivedl s sebou na pomyslné pódium knihu s provokativním názvem Jak lvové. Tak jakpak se mu asi povedla?

Pokud jste (stejně jako já, a musím zklamaným tónem doplnit si slovo „bohužel“) nečetli knihu Století páry, ve které se náš hlavní hrdina dostal ke slovu ještě před napsáním knihy Jak lvové, bude vám patrně chvíli trvat, než si na tuto netradiční postavu zvyknete. Fastyngerův život, Fastyngerovo jméno, Fastyngerovo uvažování… Nejen tyto jmenované aspekty jsou poněkud neobvyklé a zkrátka bude chvíli trvat, než se čtenářům dostanou pod kůži. Ale až se tak stane, v ten okamžik si uvědomíte, jak zdařile je kniha vlastně napsána.

Období psaní rozsahově kratších povídek se ovšem odráží i v tomto románu. Kolem hlavní dějové linky se totiž motá i množství epizodických příběhů, které jsou často dodávány ve formě flashbacků. Náhledy do minulosti za účelem vysvětlení současné situace se autorovi vskutku osvědčily a povídkám bylo tedy učiněno za dosti a dostaly se ke slovu, přestože jde vlastně o román. Střídání minulosti a přítomnosti se Schinkovi podařilo vyvážit s přesností jaderného fyzika. V mnoha knihách se mi stává, že jsem při změně linií poněkud zmatená, což se tohoto případu ani zdaleka netýká.

Petru Schinkovi se povedlo vytvořit pozornost poutající hrdiny, komplikovaný svět a nezapomněl ani na systém magie. To samotné by na dobrou knihu stačilo, jenže „dobrá“ není pro autora očividně dostačujícím ohodnocením a má ambice dosáhnout vyšších cílů… Což samozřejmě nikomu nevadí. Text byl bez výjimky vyšperkován jeho geniálními slovními obraty… Eufemismů a perifrází ve stylu „okusovat kořínky kopretinám“ prostě nikdy nemám dost, přestože v tomto případě mne autor zásoboval podobnými zdařilými spojeními opravdu v každičké kapitole.

Nad čím se ale musím pozastavit, je vskutku triviální faktická chyba. Krátce po začátku příběhu se do děje zapletl krab a byl v textu označen za obojživelníka. Aha… Krab… Obojživelník… To jsem netušila. Přepišme ihned všechny učebnice biologie a zařaďme členovce k žábám, aby se předešlo dalším omylům… Ale nebudu hned příliš kritická, je to jen jedno opomenutí a můj názor na knihu nijak nesráží.

Inu, co dodat na závěr? Snad jen toužebné přání, aby se mi do rukou co nejdříve dostala další Schinkova kniha. Vyčítám si, že jsem tohoto autora zanedbávala tak dlouho. Nezbývá nic jiného, než doporučit tenhle zdařilý literární exemplář všem, kdo si brousí zuby na akční steampunkový kousek.