Malazská Kniha Padlých 4 : Dóm řetězů – Steven Erikson

V severní Genabakis vyrazila z hor do nížin na jihu skupinka divokých domorodých válečníků. Hodlají u nenáviděných dětí vyvolat divokým zabíjením strach a zmatek, avšak pro jejich vůdce Karsu Orlonga je výprava začátkem neobyčejného osudu. O několik let později, po masakru u Arenu sem přijíždí Tavore Paran, nová pobočnice císařovny, do poslední malazské výspy v Sedmiměstí. Hodnost velitele je pro ni nová, a ona navíc musí z dvanácti tisíc vojáků, hlavně nových rekrutů a jen
z hrstky veteránů z Coltainova vojska, vytvořit sílu schopnou odolat výzvě, jakou představují hordy Smršti ša’ik, číhající v srdci Svaté pouště. Čekání však nikdy není snadné. Velitelé ša’ik bojují o moc
a jejich zápas ohrožuje přímo srdce povstání, zatímco ša’ik sama trpí, pronásledována pravdou o vlastním osudu.

Vítejte zpět u komplexní ságy s více než třemi miliony slov. U ságy, která je porovnávána
a v mnohem i předčí opěvovanou Píseň ledu a ohně. Vítejte zpět u Malazské knihy Padlých. 🙂
Ve čtvrté knize ságy, v Dómů řetězů. se podíváme jak pár let do minulosti, tak i navážeme na současný příběh, kde jsme jej zanechali na konci Domu mrtvých a Vzpomínek ledu.

Nejprve k té minulosti. Zhruba čtyři roky před dobytím Dřevnova a událostmi Měsíčních zahrad, je v nově zaplavené říši Rodící se, přikován k rozpadající se zdi u moře
a zanechán jisté smrti, Trull Sengar z rasy Tiste Edur. Zmíněné čtyři roky poté se v hornaté severní části kontinentu Genabakis rozhodne sotva dospělý, osmdesátiletý válečník Karsa Orlong z rasy obrovských Teblorů vydat se dvěma společníky na válečnou výpravu do nížin, kde chtějí pobít mnoho dětí (naštěstí pro citlivé povahy se nejedná o zabíjení skutečných dětí, jen takto Karsova dlouhověká rasa nazývá normální lidi, kteří jim sahají nejvýše po prsa). Jsme svědky Karsovy cesty až do současnosti.

Dále se setkáme s posledním sourozencem kapitána Parana, jímž je císařovnina pobočnice Tavore, která má za úkol zničit povstání Smršť a armádu Apokalypsy, jíž velí ša’ik, kterou je její sestra Felisín, což Tavore naneštěstí netuší. Potkáváme také sapéra Šumaře, který se nechal znovu naverbovat a je součástí Tavořiny nové armády, mimo Felisín zde také máme Heborika Lehkorukého a několik přeživších z Psího řetězu, například mladé zaklínače Nil a Nether.

Tolik k postavám, které jsou tradičně skvěle napsány, malazští vojáci srší typickým pragmatickým humorem, Karsova namyšlená a sebevědomá povaha dozná změn a staří známí jsou stále stejní, či se jen trochu změnili v závislosti na okolnostech. Dějových linií není mnoho, hlavně jde přípravu nově vytvořené Čtrnácté malazské armády na střed s armádou Apokalypsy a jako vedlejší linka slouží příběh Trulla Sengara. A jak už říká název, s řetězy se zde setkáme opravdu téměř všude.

Varování před komplexností univerza a autorovým specifickým stylem psaní zde již považuji za bezpředmětné, protože předpokládám, že nikdo nebude začínat čtvrtou knihou série, když jej tři předchozí nebavily. Pro lidi, kteří touží po pokračování příběhu je Dóm řetězů nutností, pro všechny ostatní je povinný jen, pokud přečtou předchozí.