Malazská kniha padlých 6 : Lovci kostí – Steven Erikson
Povstání v Sedmiměstí bylo rozdrceno. Zůstává poslední povstalecký oddíl, zalezlý v Y’Ghatan pod velením fanatického Leomana S cepy. Vyhlídka na obléhání této prastaré pevnosti unavenou 14. malazskou armádu značně znepokojuje. Právě tady byl totiž zabit největší šampion Říše a bylo tu prolito moře malazské krve. Y’Ghatan je neblahé místo a páchne smrtí.
Přesto je to jen vedlejší představení. Agenti mnohem větších sil zahajují hru. Chromý bůh byl přijat do panteonu a hrozí schisma. Bohové musejí zvolit strany, ale ať už se rozhodnou jakkoliv, pravidla hry byla změněna – neodvolatelně, děsivě – a první krev bude prolita v říši smrtelníků…
Buďte opět vítání v epicky vybudovaném univerzu z pera kanadského spisovatele Stevena Eriksona. Dnes si povíme něco o šesté knize, která má název Lovci kostí. Oproti Půlnočním vlnám nás příběh zavádí zpět k současnému dění; víceméně navazuje na konec čtvrtého dílu, Dómu řetězů. Budování univerza je u konce, dějové linky připraveny a tato kniha je začíná splétat dohromady, přesně jak to máme rádi.
Lovci kostí jsou hlavně o Čtrnácté malazské armádě, která se po rozprášení povstalecké Apokalypsy neoficiálně pojmenovala stejně jako kniha samotná. Armádu vede nečitelná a chladná pobočnice Tavore Paran, pronásledující zbytky povstání do svatého města Y’Ghatan, které vždy rádo pustilo žilou malazské říši. Útěk pozůstatků armády Apokalypsy vedených Leomanem S cepy a jejich pronásledování Čtrnáctou zabírá zhruba polovinu knihy
a po finální bitvě má čtenář pocit, že je již na konci knihy. Příběhy o přežití, apokalyptické scény, hrdinské a zbabělé skutky, vojáci umírající jakoby nadarmo, a vůbec celý pochod, bitva
a obléhání Y’Ghatan je velmi působivě napsané. Je to něco, v čem se Erikson obzvláště vyzná,
a což podle mne ocení i jinak odpůrci militarismu ve fantasy.
Kromě hlavní dějové linie zde máme samozřejmě spoustu dalších, objeví se zde staří noví známí z Půlnočních vln,
ale i z předchozích knih. Zmíním Paliče mostů, Trulla Sengara, Karsu Orlonga a Zloděje životů Icaria. Tisteedurský císař Rhulad, který nyní vládne lederské říši, vysílá po světě flotily hledající šampiony, aby se mu postavili. Bohové a ascendenty hrají na pozadí smrtelného světa své hry a začínají se rozdělovat na dva nepřátelské tábory. Do toho se plete tajemný kult Bezejmenných a zdánliví zrádci se stávají hrdiny. A jako obvykle to vše odskáčou smrtelníci, i když to občas jistý pán balíčku bohům oplatí. Dozvíme se také nové informace o chodbách a systému magie celkově, ale jak má autor ve zvyku, každá odpověď vyvolá další otázky.
Postavy jsou jako obvykle skvěle vykreslené, atmosféra je hutná a ve vypjatých momentech se dá přímo krájet. Děj pár slabých chvilek má, ale nic, co by věrný čtenář čtoucí šestou knihu rozsáhlé série nečekal. Špetka filozofování, úvah, a neobvyklý názor, že uctívači často formují své bohy, tento příběh dokreslují. Opět nedoporučuji nikomu začínat sérii uprostřed, jinak nemohu než doporučit.
-
90%
-
80%
-
85%