Malazská Kniha Padlých 1 : Měsíční zahrady – Steven Erikson

V rozlehlé Malazské říši to vře, podrobené státy téměř vykrvácely během dlouhých let nekonečných válek, čistek a bratrovražedných bojů, a také při srážkách s pánem Měsíčního Kamene. Císařovna Laseen však dál vládne tvrdou rukou s pomocí svých obávaných asasínů.
Nyní svůj nenasytný zrak upřela na Darúdhžistán, poslední ze Svobodných měst Genabakis, starobylou a ušlechtilou baštu nezávislosti, která ještě vzdoruje. Nicméně říše není jediným hráčem v této hře. Svůj první tah ze stínů učinila ještě zlověstnější síla…

Takto zní oficiální anotace ke knize Měsíční zahrady od kanadského autora Stevena Eriksona. Nutno poznamenat, že i kdyby byla anotace na několik stran formátu A4, stejně by čtenáře nemohla připravit na to, co v knize zažije. Erikson vytvořil velmi komplexní svět, s originální magií, mytologií a rasami, a poté otevřel pomyslný portál a čtenáře do svého světa prostě hodil. Ať se plavat naučí sám nebo to vzdá, autoru na tom zřejmě příliš nesejde.

Prolog nám představí dvě hlavní postavy; Ganoese Parana, šlechtického synka, který se chce stát vojákem, a velitele Whiskeyjacka z elitního pluku Paliči mostů. Poté následuje dopředný skok v čase a dozvídáme se, že rozlehlá a mocná Malazská říše, ze které Paran pochází, pokračuje ve své dobyvačné expanzi. Ganoes Paran, nyní kapitán, je přidělen jako asistent císařovniny pobočnice, a oba řeší záhadný masakr vojenské kolony uvnitř říše.

O něco později na kontinentu Genabakis vrcholí bitva o svobodné město Dřevnov. Město chrání tajemný Měsíční kámen, jakási létající hora, na níž sídlí mocný mág z prastaré rasy Tiste Andii. Vzájemná magická konfrontace mezi silami říše a ochráncem města je patřičně chaotická a krvavá, jak má každá správná bitva být. Seznamujeme se s elitní jednotkou zvanou Paliči mostů, kteří byli během obléhání téměř vyhlazeni. Během vlády starého císaře, kterého nynější císařovna zavraždila, patřili mezi jeho oblíbence. K této legendární jednotce pod vedením seržanta Whiskeyjacka je posléze kapitán Paran přidělen, aby zároveň tajně vyšetřoval záležitosti císařovniny pobočnice. Z Paličů stojí za zmínku mág Rychlej Ben a asasín Kalam, který kdysi patřil k císařovniným asasínům. Přidejme k tomu nikde nevysvětlenou magii, jakési „chodby“ používané mágy, množství střídajících se vedlejších a téměř hlavních postav, tajemné síly, bohy a ascendenty, a ubohý čtenář je rád, že se může držet alespoň kapitána Parana. Pokud ale zvládnete prvních sto až sto padesát stran, většinou se zorientujete natolik, že vás Eriksonův svět vtáhne do sebe a začne velmi bavit. Jenže to není vše.

Zhruba v jedné třetině knihy, kdy se už zmatený čtenář začíná orientovat v postavách a příběhu, se náhle děj drasticky změní. Přesouváme se do posledního ze svobodných měst, Darúdžhistánu, na který si Malazská říše také brousí zuby, jenže tajemný Měsíční kámen se po dobytí Dřevnova přesunul sem. Objevuje se kupa nových postav, které ví o malazských choutkách a kují pikle, jak obsazení města zabránit. Frustrovanému čtenáři snad ulehčí orientaci známí Paliči mostů i kapitán Paran, kteří se zanedlouho zase ukážou. Naštěstí se po několika kapitolách děj sjednotí a hlavně v poslední třetině knihy už čtenář většinou ví, o koho jde, proč chce něco udělat, a podobně.

Když to shrnu, dostáváme velmi promyšlené temné fantasy s nádechem epiky, množstvím postav a originálními prvky. Jen kdyby se autor naučil podat čtenáři čas od času pomocnou berličku, velmi by to pomohlo. Takto se lidé, čtoucí tuto knihu, dělí do dvou skupin. Ti první si knihu a autora zamilují a nedají na ni, spolu s dalšími díly ságy, dopustit. Těm druhým se kniha nejpozději v druhé třetině znechutí a už o ní nechtějí ani slyšet. Dle mého názoru stojí ten počáteční chaos a nedůvěra za přestání. Klidně i s poznámkovým blokem, abyste si udrželi přehled. Protože pokud dáte Měsíčním zahradám šanci, příjemné vás překvapí a již nepustí. Postavy jsou na to, kolik jich je, propracované, některé vás naštvou, některé pobaví, jiným budete držet palce, nicméně žádná není čistě dobrá nebo špatná. I ten nejhorší zloduch a tyran má ke svému chování pohnuté důvody. Určitě vám v paměti utkví třeba dřevěná loutka Pačes, posedlá duší šíleného mága. Je nemožné vybrat jedinou hlavní postavu, ale dá se říct, že jí je kapitán Ganoes Paran, kterému sekundují Paliči mostů se seržantem Whiskeyjackem.

Eriksonův svět je tvrdý a krutý, nic neodpouští. Postavy se mnohdy cítí stejně zmateně jako čtenář, protože neví, co se děje. Osobně doporučuji knihu, natož celou ságu, číst minimálně dvakrát, čtenář až v šoku zírá, co vše přehlédl, jak do sebe vše zapadá, a že to vlastně tak složité není. Je nutné dodat, že i podle Eriksona je tato kniha jako první díl jeho nejslabší, takže když si zvyknete na jeho styl psaní, už si budete Knihu padlých pouze užívat.