Měsíční kroniky : Cinder – Marissa Meyerová

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg má ale i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta”, kterou dosud nikdo nepřežil.
Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

Janka Kolenová

Cinderella je po slovensky Popoluška, takže už samotný názov Cinder napovedá, že príbeh bude mať zrejme niečo spoločné s dobre známou rozprávkou. Mladé dievča so zlou macochou a dvoma sestrami, pekný princ, toto skutočne v knihe nájdete, i keď v modernejšom prevedení. Cinder je totiž kyborg, niektoré časti jej tela sú z kovu, má  city a vníma, nie je iba vecou, ako sa jej snaží nahovoriť macocha Adri.

,,Cinder.” Pohrdavý smích. ,,Jak výstižné. Tvé jméno znamená popel. Prach. Špínu.”

Dej sa odohráva v budúcnosti po štvrtej svetovej vojne, je vytvorená Spoločnosť krajín. Na Zemi zúri nákazlivá choroba – lemunolóza, na ktorú sa veci márne pokúšajú nájsť liek. Ešte tu sú obyvatelia Mesiaca, mesační ľudia, ovládajúci bioenergiu, ktorá sa dá jednoducho nazvať mágiou, a ich desivá kráľovná. Cisár krajiny, v ktorej Cinder žije zomiera na chorobu a na jeho miesto musí nastúpiť mladý princ Kai.

Cinder si dlaní zakryla nos a ústa, když jí ve stejný okamžik jako zbytku náměstí došlo, co se děje.
,,Nákaza!” vykřikl někdo. ,,Je nakažená!”

Takmer neexistujúci a napriek tomu milý vzťah Cinder a Kaia sa dal očakávať, aj tak bol však príjemný a čo ma tešilo, nebol hlavnou podstatou knihy. Nečakajte žiadnu ľúbostnú rozprávku, tu ide o viac. O život, o prežitie, o slobodu a o skrývané tajomstvá.
Hlavnú postavu, Cinder, som si obľúbila. Je rozumná, praktická, má dobrú povahu a vie, kedy je lepšie mlčať a kedy je naopak potrebné ozvať sa.

,,Nepřibližujte se s tím ke mně.”
,,Nebude to bolet, slečno Linh.”
,,To mě nezajíma. Nechte moji hlavu na pokoji. Já nejsem žádný
z vašich pokorných doborovolníků.”

Niektoré prvky v knihe boli predvídateľné, ale neprekážalo mi to. Kniha je dobre napísaná, číta sa takmer sama, dej má spád a takmer stále sa niečo deje. Najviac sa mi páčil koniec. Veľké odhalenie som síce čakala už asi od polovice, ale na druhej strane, je to dobré ukončenie, ktoré výborne navnadí na ďalší diel.

Tereza Vršková

Příběh o Popelce zná určitě každý, a to buď v knižní nebo filmové podobě. Většinou ale v té tradiční verzi. Co si ale představit Popelku moderního světa? A co jako kyborga? Cinder je sice teprve šestnáct, ale nikdy to neměla moc jednoduché. Přežila vážnou nehodu a její poškozené části těla byly nahrazeny robotickými. Často se proto setkává s odsuzujícími a nenávistnými pohledy.  Musí pracovat jako mechanička, aby uživila svoji adoptivní matku Adri a dvě sestry – Perlu a Pivoňku.

Svět, v jakém Cinder žije, je jiný a zbytek lidstva se bojí nejvíce dvou věcí – války s Měsíčňany a zatím nevyléčitelné smrtící nemoci, která sužuje svět už několik let. Když do Cindeřinína stánku jednou zavítá princ Kai a požádá ji o opravu svého porouchaného androida, semele se hned několik událostí, které nikdo nepředvídal. Zákeřná nemoc si totiž vybere další daň, a to v podobě malé Pivoňky a samotného krále. V záchvatu žalu a nenávisti pak nechá Adri odvést Cinder doslova na popraviště. Nechá z ní udělat pokusného králíka v boji proti smrtelnému viru. Ošetřující lékař pak najde něco, co změní celý koloběh událostí.

Upřímně přiznávám, že chvíli trvalo, než jsem se donutila Cinder přečíst. Věděla jsem jen, že je kniha a vlastně i celá série velmi oblíbená. Dějově sice není moc náročná, ale to, jak se tato kniha četla, bylo úžasné. Ještě nikdy jsem snad tak rychle nepřečetla čtyři sta stran. Cinder se četla snad úplně sama a stránky utíkaly jedna za druhou. Příběh mě neskutečně bavil a i když jsem hlavní rozuzlení odhadla tak v půlce knihy, vůbec to příběhu neškodilo. Kdyby pak měl i o pár stovek stran více, nevadilo by to. Marissa Meyer se se svým debutem představila jako autorka, která opravdu stojí za pozornost.

Autorka totiž dokázala jednu věc – spojit klasickou pohádku s budoucím světem tak, že se z příběhu stal originál. Nepřepisuje totiž pohádku doslova, ale lehce naťukla její příběh a pak ho doplnila vlastním vymyšleným a originálním námětem. Postava Cinder je sympatická prakticky od první strany, kdy si stěžuje na své kybernické části těla. Od začátku jste vtrženi do příběhu, kde se pořád něco děje. Cinder se doslova nezastaví a přechází z jedné situace do druhé. Vše umocňuje i zajímavě vytvořený svět budoucnosti, plný androidů, kyborgů a létání na Měsíc.