Spratek – Steven Erikson

„Toto jsou cesty hvězdné lodi SHL Spratek. Jejím úkolem je vyhledávat nové světy, na něž by se dala zapíchnout terránská vlajka, daly by se podmanit a v případě potřeby na nich vyhladit veškeré životní formy, odvážně vyhodit do -“

Ano, vydejme se s ne zrovna bystrým, zato nesmírně sebevědomým kapitánem Hadriánem Sawbackem – jenž se povážlivě, ale ne tak docela, podobá jistému Jamesi T. Kirkovi – a jeho posádkou složenou z krásných žen, nepříliš schopných mužů a nafukovacího doktora na palubě hvězdné lodi třídy Vpřed Spratek, na řadu bezstarostných, téměř katastrofálních a neskutečně bláznivých dobrodružství „nekonečnou rozlohou mezihvězdného prostoru”… Spratek není pouze vtipnou parodií, ale také láskyplně nactiutrhačnou poklonou celému žánru rozmáchlých vesmírných dobrodružství.

***

Steven Erikson, autor opěvované Malazské knihy padlých, se se svou láskou k seriálu Star Trek nikdy netajil. Přestože se zatím věnoval hlavně žánru fantasy, rozhodl se inspirovat se svým milovaným seriálem pro napsání knihy, která má s fantastikou společného pramálo… Jak se mu to podařilo?

Já sice nepatřím k pravidelným divákům Star Treku a nemohu tedy obě díla navzájem porovnat, nicméně základní reálie jsou mi přece jen známy. Faktem, že Spratek je vlastně „humornou parodií“ se netají ani oficiální anotace knihy. S výrazem „parodie“ mohu bez námitek souhlasit, nicméně pod slovem „humorná“ si představím situace vyvolávající záchvaty smíchu. Úsměvné, rozporuplné a do očí bijící momenty se v knize sice najdou, ale to samo o sobě nestačí. Vtipů je podstatně méně, než bych od slibné anotace očekávala.

Přiznávám se, že ze začátku jsem měla chaos ve jménech a úlohách členů posádky. Erikson všechny hrdiny stručně představil najednou v rozpětí asi dvou stran, ke kterým jsem se v průběhu čtení musela vracet, abych si vše ujasnila. Informační bariéra se však zanedlouho zhroutila. Zbylá část knihy zůstává přehledná a jasná, není třeba se obávat složitého děje a návazností, kterými srší právě Eriksonova Malazská kniha padlých.

Zalíbil se mi hlavně přehledný systém planet, soustav a jejich obyvatel. Autor nám na rozdíl od mnohých jiných nedal žádnou vyčerpávající lekci imaginární geografie planet, ze které bych si napoprvé stejně nic nepamatovala… dávku informací pečlivě odměřil a předložil nám především to, co bylo pro příběh nezbytně nutné. Zároveň mi však při čtení bylo jasné, že na vymýšlení světa si dal záležet. Kulisy pro příběh si však nechal v hlavě a nepřevedl je na papír, aby mohl děj sehrát hlavní roli.

Hlavního hrdinu je třeba brát se silným nadhledem. Kdybych celou knihu brala naprosto vážně, pravděpodobně by mi byl silně nesympatický. Spratka však nelze tak úplně brát vážně, vezmeme-li v potaz celkový kontext díla, a tak se „kirkovský“ kapitán stal nepostradatelnou součástí nového literárního vesmíru.

Spratek je vhodným prostředkem na odvedení pozornosti od problémů běžného života, nicméně čtenářům, kteří mají ve zvyku nad vším do hloubky přemýšlet, se jistě (stejně jako mně) podaří najít pár nedorazů. Kniha sice nepřináší žádné nové dechberoucí principy a drží se osvědčených metod… Ale je to přeci parodie, takže to nesmíme očekávat.