Moje TOP 10 (Terka)

Fantasy literatura si ke mě tvořila cestu pěkně pomalu. Jako dítě jsem četla klasické dětské příběhy od Záhady hlavolamu přes Káju Maříka po kocoura Mikeše. Pak jsem měla, jako asi každá holka, období dívčích románů, které se sice četly rychle, ale po dějové stránce a vlastně celou podstatou mi nic nepřinášely. A pak přišel zlom v podobě Tolkiena a Rowlingové. Od té doby, kdy jsem přečetla Hobita, Pána prstenů a Harry Pottera jsem od fantasy literatury neupustila, protože mě nepřestává bavit. Pořád v ní totiž objevuji spoustu nového, nepoznaného a především v sobě něco má, své vlastní osobní kouzlo, které mě očarovalo a drží ve svých rukou.

Přečetla jsem od té doby spoustu knih a spoustu sérií. Tohle je aktuální seznam mých deseti nejoblíbenějších sérií a jedné knihy. Samostatné knihy se u mě těžko hledají, většinou si totiž oblíbím celou ságu.

—10—

Marťan

Loňská novinka a jediná samostatná kniha v tomto seznamu. Marťan je kniha, která mě donutila nocovat do tří do rána, a pak i potom jsem nemohla tak hodinu spát, protože jsem potřebovala zpracovat to, co jsem přečetla. Příběh vesmírného trosečníka Marka je neskutečně vtipný, sarkastický, prodchnutý vědou, matematikou, ale také i botanikou. Velkou roli zde ale hraje víra a lidské odhodlání. Schopnost překonat své osobní limity za cenu přežití. Marťan byl nejlepší loňskou knihou a je to příběh, který si kdykoliv ráda přečtu znovu.

—9—

Stopařův průvodce galaxií

Mám ráda sci-fi filmy a seriály, ale knih jsem četla pomálu. Z toho mála jsem si ale oblíbila dvě série. První z nich je Stopařův průvodce galaxií neboli trilogie o pěti dílech. Tyto krátké knihy jsou plné humoru, kultovních postav a hlášek. Stopařova průvodce jsem si oblíbila natolik, že si každý rok dávám re-reading aspoň jednoho dílu a v květnu slavím Ručníkový den.

—8—

Démonský cyklus

To máte tak. Někdo vám doporučí sérii a vy si ji dáte na seznam knih, které chcete přečíst. A uběhne rok, dva a vy furt nic. Pak vyjde třetí díl série a vy se rozhodnete do toho konečně jít. A pak si ani neuvědomíte, kolik času uběhlo, máte přečtený naráz všechny tři díly a můžete se zjančit z toho, že nemáte v rukou pokračování. Asi takhle jsem to měla s fantasy sérii od Petera V. Bretta. A nebyl by to pan Brett, aby i čtvrtý díl neukončil pěkně zajímavě.

—7—

Hunger Games

Jediná dystopie v tomto seznamu. V období, kdy dystopie byly zrovna nejvíc cool jsem jich přečetla nepřeberné množství. Byla jsem na nich skoro až závislá, ale postupem času, jak jsem jich měla načteno více a více, pořád jsem se vracela k té jedné. K Hunger Games. Nechci ale tvrdit, že je tato série bezchybná a dokonalá, ale mě si získala na celé čáře. Je jen málo sérií nebo knih, které když si přečtu znovu, tak je prožívám více a více, i když znám ten příběh. A Hunger Games k nim patří.

—6—

Duna

Druhá sci-fi série v pořadí. Moje velká srdcovka ze základní školy. První díl Duny jsem v té době přečetla tak 5x a neskutečně jsem si zamilovala ten složitý svět. Pro mě je Frank Herbert ve sci-fi žánru, jako byl pro mě Tolkien ve fantasy žánru. Jeho Duna je velmi komplikovaná, detailní, plná zajímavých a různorodých charakterů. A celá ta myšlenka a svět je prostě jedna velká závislost a pokud Duně propadnete, tak se máte na co těšit.

—5—

Harry Potter

Harry Potter v tomto žebřičku rozhodně nemůže chybět. Není sice na prvních pozicích, ale je to série, se kterou jsem vyrostla a právem se můžu oslovovat, že jsem Potterovská generace. Dodnes si pamatuji to napjaté čekaní na další nový díl, jak jsem milovala všechny ty postavy, truchlila pro ně, radovala se za ně. A jak mě máma držela za ruku, když jsem oplakávala své oblíbené. Filmové zpracování, které sice není v některých dílech až moc věrné knize, mám také velmi ráda. Tohle je prostě série, u které je jedno, kolik vám je a kolikrát jste ji četli. Je prostě ve vás, ve vašem srdci, je vaší součástí. Navždycky.

—4—

Pán prstenů

Tolkien… otec fantasy literatury. Někdo začíná s Narnií nebo Potterem. Já začínala se Společenstvem prstenu. Pak tu byly Dvě věže, Návrat krále, Hobit a boží Silmarillion. Tolkien byl pro mě několik let tím nejlepším autorem vůbec. Jeho knihy jsem dokonce mohla i citovat a jednu dobu jsem nečetla nic jiného, než jeho knihy. Pořád dokola a dokola. Uměla jsem dokonce odříkat některé básně z příběhu a zkoušela jsem se učit i elfštinu. Pán prstenů je výjimečné a mistrovské dílo a já nikdy nezapomenu, co pro mě znamenalo a znamená doteď. I když už znám i “lepší” příběhy, pořád je to Pán prstenů, který mě k nim přivedl.

—3—

Mistborn

Loňský rok byl pro mě tzv. Sandersonovský rok. O tomto spisovateli jsem věděla už dlouho a stejně jako v případě Démonského cyklu, mi byl Mistborn neustále doporučován (a to od stejné osoby, která mi doporučila Bretta). A když budu citovat jednoho slavného autora příběhů pro mladé: “A pak jsem se zamilovala, jako když člověk usíná, pomalu a náhle.” tak právě tahle věta dokonale vystihuje můj vztah k Sandersonovi a k jeho Mistborn sérii. Nečekala jsem od ní nic, ani anotace jsem nečetla a dostala jsem něco neuvěřitelného, něco nového a originálního. Po dočtení první trilogie se mi nedostávalo slov. Myslela jsem si pak, že Mistborn je Sandersonův vrchol. Pak jsem si ale přečetla Archiv bouřné záře… A tím se vlastně dostáváme na druhou pozici v žebříčku.