Ztracení : Poslední iluze – Henrik Fexeus

Když Ky omylem prorazí kladivem zeď ve svém pokoji, objeví za ní něco, co nikdy objevit neměla. Něco, co její život jednou provždy změní. Adam, který bydlí v jiné části města, mezitím pozoruje, jak se mu okolní svět začíná sám od sebe přetvářet před očima, a neví, co si o tom má myslet. Zbláznil se snad? Anebo se stal obětí nějakého nemístného vtipu?

Adama na každém kroku sleduje zvláštní stříbrné auto. A taky nějací vytáhlí podivíni v šedém, kterým nejde pořádně vidět do obličeje. Mladík se na útěku před svými pronásledovateli dostane do těsných podzemních tunelů, v nichž se sice nedá volně dýchat, ale zato se v nich dá rychle ztratit.

Cesty Adama a Ky se propletou v klaustrofobickém dobrodružství, které je oba přinutí pochybovat o tom, co je skutečnost. Co když je svět kolem nás — ten, o kterém si myslíme, že ho tak dobře známe — opravdu jen iluze?

Henrik Fexeus je švédský mentalista, který má na svém kontě již několik knih z oblasti psychologie. Ztracení je jeho prvotina na poli beletrie. Musím říci, že velmi vydařená. Je to jiné, je to nové, je to nečekané. Děj je natolik zamotaný a přitom tak jednoduchý současně, že absolutně netušíte, co je realita a co je iluze. Stejně jako to netuší protagonisti příběhu.

Máte někdy pocit, že běháte jako myši v kolečku, ale jste natolik přesvědčeni, že to není kolečko, ale opravdová cesta k cíli, že běžíte dál a dál? Přesně stejný pocit jsem měla u čtení toho díla. Absolutně jsem netušila, co se bude dít dál, jestli to, co se stalo, mělo nějakou cenu či hodnotu. Přesto stále doufáte, že již na další straně vám poskytnou tu odpověď na vaši zoufalou nevědomost.

U mnoha děl se spisovatelé snaží udržet jakýsi pláštík záhadnosti, většinou ho ale po pár kapitolách začne čtenář prohlížet, pokud ho sám spisovatel již neprozradí. Henrik Fexeus vás ale nechá v jeho magickém světě tápat po tunelech města, které možná neexistuje a možná také existuje, ale je úplně něčím jiným, než se zdá.

Prvky hororu, fantasy a psychologie smíšené do jedné knihy. Hlavní děj se točí kolem šesti postav, které se vyvíjejí především ze své psychologické stránky. Zažijeme s nimi lásku, radost, strach i zklamání. Dvě linie jsou vedeny současně a přeskakováním mezi nimi narůstá další pocit beznaděje a zamotanosti.

První díl bych brala velmi s rezervou jako takovou malou ochutnávku, mnohem více mne zajímá další díl, jestli už se začnou některé věci více vyjasňovat. Pokud máte rádi příběhy plné otazníků, jistě po Ztracených sáhněte. Pokud máte ale radši jasný děj, jasného nepřítele a klaďase, asi to nebude dílo právě pro vás.