Faja – Petra Stehlíková

Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději už téměř zapomnělo.

Ilan prošla skárou a vstoupila do nížin, do světa zcela odlišného od toho sklenařského. Přátelství s kapitánem a ostatními členy pětadvacítky je pro ni stále nové a Ilan si začíná uvědomovat, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří během svého života ovlivnili mnoho významných událostí. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její národ, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.

Klid ve sklenařských městech je narušen, když se po mnoha generacích znovu objeví starodávný nápis. Jen krátká věta, která byla kdysi součástí svobodného sklenařského světa. Ale kdo ji píše po zdech palatulů a sklenařských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vyprávějí ta tři slova, na první pohled tak jasná, a přesto nepochopitelná?

Ilan bude muset čelit mnoha nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.

Tento rok máme těch druhých dílů pořádný kopec. Znovu jsem byla uchvácena obálkou od Hostu (vážně by mě zajímalo, jak to dělají, že mají nejkrásnější obálky na trhu). Po zklamání z pokračování Jiskry v popelu jsem dílo paní Stehlíkové brala opatrně, ale Faja nemá jen překrásný obal.

Ačkoliv mě první díl až tak nenadchl, druhý díl je naprosto něco jiného. Bezdechu jsem knihu přečetla za dva večery (430 stran zmizelo jako pára nad hrncem).

To co jsem vyčítala prvnímu dílu, tomu jsme se zde vyhnuli. Žádné vracení se v retrospektivě, jen přímá akce dopředu. Znovu se dostáváme do neznámého prostředí, tentokrát ale na opačné straně Skary. Koňská sedla nám vymění za raplery, opravdové nestvůry za polyecha. Trochu jsem se obávala, že s příchodem nové „země“ nás čeká i kupa nových postav. Naštěstí tomuto se spisovatelka vyhnula, takže se nemusíme učit kupu nových charakterů. Těch pár naprosto stačí, hlavně když jsou uvěřitelní a dobře do příběhu sedí.

Malá Ilan roste a ještě tak rok a její chování začne sedět k jejímu věku. Občas mi k ní její chování pořád nesedí, na druhé straně, býti starší, určitě by ve společnosti pětadvacítky nebyla tak klidná 😀 .

Ostatní postavy si udržují svoji tvář a členy pětadvacítky prostě nelze nemilovat. Každý stále jiný, ale nebýt to tak, nebyla by to taková zábava.

Příběh sám se začíná hodně zamotávat a občas už je až trošku přeplácaný. Tady ale doufám, že se z toho v pokračování dokáže autorka vymotat a vyčítat komplikovanost a náhodnou provázanost zatím nebudu (něco si taky musím nechat na třetí díl 😀 ).

Co se mi osobně nejvíce líbilo, že všechny postavy se od sebe učily důležité věci. Především malá Ilan se začíná učit, že svět není tak lehký jak se zdá a že není jen černá a bílá. Že přátelé si mají odpouštět a lidi a časy se mění.

Moc se těším co přinese další díl a doufám, že bude stejně dobrý, jako tento.