Fantastická zvířata a kde je najít (scénář) – J. K. Rowling

Příběh  začíná v roce 1926, kdy se Mlok Scamander – kterého hraje držitel Oscara Eddie Redmayne – vrací z cesty po světě, během níž našel a zdokumentoval pestrou škálu kouzelných tvorů. Nakrátko se zastaví v New Yorku a zase by z něj bez nehody odjel… nebýt nečara Jacoba, ztraceného magického kufříku a útěku několika Mlokových fantastických stvoření, která by mohla způsobit světu nečarů i čarodějů pořádné problémy. 

xxx

Většinu “Potterheadů” provází drobné prokletí. Chorobná touha vlastnit jakoukoliv knihu, na jejíž obálce se objeví jméno J. K. Rowling. Natož když je ta obálka natolik pohledná, jako je tomu u Fantastických zvířat. Podlehla jsem, ačkoliv by někdo možná mohl říct, že pořídit si domů vlastní papírový scénář, když už jste viděli film, je vlastně k ničemu. Je tomu však opravdu tak?

Na světě Harryho Pottera jsem vždycky obdivovala jeho propracovanost. I když do narození zmíněného chlapce s brýlemi ještě za časů Mloka Scamandera zbývá pár let, obě dvě doby mají spoustu shodných prvků. Potěší i opakování některých příjmení, například zmínka o rodině Lestrangeových na provázání. Rowlingová nic takzvaně neuvařila z vody, ale postavila na pevných a širokých základech, které vystavěla už před pár lety.

Přesto se pravidla kouzelnického světa napříč kontinenty trochu liší. Každý čtenář, kterému kdysi imponovala originalita J. K., nebude zklamán ani tentokrát. Američtí kouzelníci totiž přinášejí do knihy svěží závany čehosi nového, i když Mlok sám může trochu působit jako ze “staré školy” a stává se tak pojítkem mezi oběma místy.

Hlavní výhodou knihy je bez jakýchkoliv pochybností dechberoucí grafické zpracování. Člověk aby měl pomalu strach poblíž knihy mrkat, aby tím náhodou nepoškodil hebkou, zlatě zdobenou obálku. Decentní vzory uvnitř, minimalistická znázornění oněch fantastických zvířat i zdobení okolo čísel stránek, to vše dohromady vytváří výbornou kombinaci.

Čtení žádného scénáře, byť by scény byly popisovány do ještě větších detailů, se ovšem bohužel nemůže vyrovnat době sledování filmu, z toho důvodu papírovou formu Fantastických zvířat zhltnete během večera a ještě vám určitě zbyde čas na rozečtení další knihy. Jde sice jenom o jednohubku, ale žádný velký fanoušek Harryho by si ji neměl nechat ujít. Pokud ovšem k zase tak velkým obdivovatelům chlapce, který přežil, nepatříte, klidně si můžete tenhle kousek odpustit, je totiž spíše pro “fajnšmejkry”.