Fantasyknihy na Humbooku 2017
Natálie S.
Na druhém ročníku knižního festivalu Humbook naši redaktoři rozhodně nemohli chybět. Já jsem dorazila okolo desáté ráno a hned mě překvapilo, kolik je okolo lidí. Knihomolů je v Česku přeci jenom pořádné množství. Programy, které visely doslova na každém rohu, asi všem účastníkům působily trochu dilema. Nebylo možné stihnout všechno, co bych chtěla, ale i výsledný kompromis stál rozhodně za to.
Po celý den bylo možné si nechat na kůži černým inkoustem vykreslit třeba logo Harryho Pottera, motivů bylo k dispozici samozřejmě o hodně více. Obrázek vydrží pouze tři dny, což je teda v případě toho mého věčná škoda. Snesla bych ho klidně po dobu pár let.
Co už ale vydrží navždycky jsou fotografie, které si účastníci Humbooku mohli bezplatně vytisknout už na místě. Stačilo jen přidat danou fotku na instagram s příslušným hashtagem. Kromě dvou fotek jsem si odnesla i pár dalších suvenýrů, například nádhernou záložku s podpisem Vilmy Kadlečkové a odznáčky s motivy její knižní série Mycelium. Knihy sice (bohužel) zadarmo k dispozici nebyly, ale zakoupit se daly s příjemnou slevou, což určitě potěšilo peněženku nejednoho knihomola.
Pokud šlo o další program, hned z kraje by určitě stálo za to zmínit, že přímo před zraky všech přítomných byla slavnostně pokřtěna nová kniha Martina Bečana – Kaziměsti. (Recenzi momentálně připravujeme a určitě se máte na co těšit.) Šampaňské však na knížce skončilo pouze symbolicky. Dle slov zúčastněných by totiž byla věčná škoda poničit tak nádhernou obálku. Martin se na závěr všem přítomným zájemcům podepsal – i s věnováním.
Pohybově nejživější program si ale organizátoři připravil na téma Harry Potter. Nesourodá skupinka profesora Snapea, neznámého smrtijeda a bradavických studentů s barevnými kravatami rozhýbala přítomné fanoušky a naučila je pár šikovných pohybů s hůlkou. Zapojilo se tolik lidí, že div neušlapali profesorku Prýtovou, která ochotně rozdávala papírové rozřazovací testy. Na základě pár otázek bylo vyhodnoceno, jaká kolej je vaší osobnosti nejbližší… a na závěr profesorka McGonnagallová jednotlivé studenty vyvolávala, aby přišli na pódium, vyslechli si výsledek a za potlesku spolužáků se zase vrátili. (Jsem v nebelvíru, jupí!)
Vypíchla jsem jen to nejdůležitější, ale na Humbooku toho bylo mnohem více. K dispozici byly zajímavé besedy, workshopy (třeba výroba svíček nebo návod, jak správně vyfotit knihu, určitě spoustu zúčastněných zaujal). Akce to byla jednoduše výborná a rozhodně se tam vydám i příští rok.
Iveta K.
Na letošním Humbooku jsem nemohla chybět ani já. Pro tentokrát se zmiňovaný knižní festival 
odehrával ve smíchovském MeetFactory. Prostory této industriální budovy se k akci krásně hodily a návštěvníci jistě ocenili i dobrou dopravní dostupnost. Natěšená jsem dorazila již kolem půl desáté ranní a festival front mohl začít! Tedy.. Knižní festival. Fronty však byly něčím, co trochu zkazilo náladu asi každému návštěvníkovi. Fronta na vstup, fronta na šatnu, fronta na stánek s knihami. Najednou bylo poledne a já jsem zatím nedělala nic jiného, než že jsem stála ve frontách.
Ale přesuňme se k něčemu zajímavějšímu. Program byl slušně nabitý a návštěvníky čekala spousta nejrůznějších aktivit. Tvorba záložek (ty byly bohužel téměř okamžitě rozebrané, ale to se dalo čekat, kdo by nechtěl záložku), tvorba svíček, “tetování”, fotokoutek a mnohé další. Ani letos nechyběl Instagraf, který vám zajistí krásnou památku ve formě vytištěné fotky. Stačí nahrát libovolné foto na Instagram a označit ho příslušným hashtagem. Fotografie je následně automaticky vytištěna a vy si ji můžete odnést domů jako památku. Další věcí, která na návštěvníky čekala, byl například stánek s knihami, kde se dalo nakoupit s příjemnou slevou. Kdo by to nebral?
Opět jsem si nenechala ujít překladatelské oříšky, které moderoval Petr Eliáš a posluchači mohli nahlédnout do života překladatelů. Spousta vtipných historek, ale hlavně zajímavých informací, ke kterým se jen tak nedostanete. Opět jsem si to velice užila.
V hlavním sále pak celý den probíhaly besedy s českými i zahraničními autory. Velice mile mě překvapila například Vilma Kadlečková, jejíž Mycelium si už opravdu musím přečíst. Dále mě velice bavila beseda s A. G. Howard. Její knihy jsem sice nečetla, ale autorka překypuje energií a je neskutečně bláznivá a sympatická. Mile mě potěšila moderátorka, která se svým profesionálním přístupem vždy postarala o to, aby beseda byla svižná a zajímavá. Byla jsem však neskonale vděčná za to, že umím anglicky, protože tlumočník spoustu informací, které autorka říkala, vynechal a nebo je upravil k obrazu svému. Chápu, že tlumočit je obrovsky těžké, ale umět anglicky je u těchto besed velkou výhodou, pokud vás zajímá každý detail, který váš oblíbený autor vypustí z úst.
Program byl samozřejmě mnohem bohatší a aktivit bylo tolik, že nebylo v lidských silách je všechny stihnout. Oceňuji opět kvalitní přednášky, besedy i workshopy, na kterých si pořadatelé dali záležet. Dobře zvolení zahraniční hosté (sama jsem jejich knihy nečetla, ale soudě dle fronty na podpisy tato volba potěšila hodně fanoušků), které doplňovali i naše české hvězdy, jako například zmiňovaná Vilma Kadlečková nebo Ladislav Zibura.
Nicméně lidí bylo víc než dost a všudypřítomné fronty dost kazily dojem z celého festivalu. V galeriích se nedalo dýchat a člověk se prostory spíše prodíral, než procházel. Takové věci se dají odpouštět u prvního ročníku, letos však organizátoři už měli zkušenost a představu a navíc přesně věděli, kolik návštěvníků dorazí, jelikož vstupenky se vyprodaly poměrně rychle. Není to jen o tom, vybrat areál, kam se dá vměstnat požadovaný počet lidí, ale musí se myslet i na to, že ti lidé se tam budou chtít pohybovat, aniž by se zasekli v každém úzkém průchodu.
Už teď se těším na další ročník. Jsem moc zvědavá, jaké autory organizátoři pozvou a jak se poperou s malými nedostatky, které letošní Humbook měl.