Koruna tří : Prokletý král – J. D. Rinehart

Trojčata, rozdělená po narození, jsou předurčena vládnout Toronii. Cesta k trůnu je však dlouhá a krvavá

Království Toronie složené ze tří říší je sužováno občanskou válkou. Železnou rukou tu vládne král Brutan, jehož vláda je plná krutosti a utrpení. Naději přináší proroctví, že se králi narodí trojčata. Ta mají Brutana zabít a společně nastoupit na trůn. Tehdy v království zavládne mír. Trojčata se skutečně narodí, ale čaroději Melchiorovi se je podaří dostat z královského hradu dřív, než se o nich někdo dozví.

Když je trojčatům třináct let, žijí rozdělena v různých koutech království a o existenci svých sourozenců netuší. Elodie vyrůstá ve šlechtické rodině. Dobře ví, že je nástupkyní trůnu, a podle toho se i chová. Je ctižádostivá a spratkovitá. Co ale neví, je, že rodina, u níž žije, ji plánuje využít jako loutku a vládnout sama. Galf, který trpí zvláštním postižením, putuje s potulnými komedianty a předvádí akrobatická čísla jako hadí muž. Tarlan žije ve vzdálené ledové zemi Yalaste, kde se naučil mluvit s obrovskými ptáky torrody — a s lidmi nechce mít nic společného.

***

Tato knížka má nádherně rozporuplný název. Až s pohledem nazpátek si uvědomuji, že vlastně částečně vyzrazuje děj dopředu, aniž by si toho kdokoliv všiml. Zjistit, koho autor opravdu nazývá „prokletým králem“, nám zabere podstatnou část knihy. Překvapivá zjištění ale rozhodně nejsou jedinou silnou stránkou. Prokletý král nabízí mnohem více…

U většiny knih je nutno poprat se s nevýrazným začátkem a počkat si, až děj nabere na obrátkách… U Koruny tří ale vyčkávání není třeba, protože napětí by se dalo krájet už ze začátku. Na druhou stranu je ovšem pravda, že na tuto akční atmosféru si čtenáři brzy zvyknou a děj posléze už nemá kam vygradovat, jelikož maximální úrovně dosáhl prakticky ihned.

Na Koruně tří oceňuji především výrazné postavy… A to nejen po charakterové a vzhledové stránce, ale i v případě, vezmu li v potaz jejich jména. Je prakticky nemožné si jakékoliv dva hrdiny nedopatřením poplést. Jejich odlišnost je však přirozená a neupozorňuje na sebe víc, než je nutné. Zaráží mne jen některé aspekty jejich psychiky. Nedokážu si například představit malé děvčátko, které po tom, co v sebeobraně zabilo muže, nepronásledují ani nepatrné výčitky. Naopak s odstupem několika hodin hrdě prohlašuje, že by jej bez váhání zabila ještě jednou.

Také musím knize vytknout necharismatické „padouchy“. Záporáci jiných knih v sobě často mají nemálo osobního kouzla. Přestože čtenář, třebaže z principu, drží palce hlavním hrdinům, kousek náklonnosti vůči jejich oponentům se nezřídkakdy najde. Brutan, Nynus a spol. jsou ovšem špatní skrz naskrz. Jsou černými ovcemi natolik, že už se to ani ve fantasy literatuře nezdá přirozené. Ke všem těm bravurně vyvedeným rozporuplným postavám se zkrátka nehodí.

Série Koruna tří je možná prvotně určena dětem, ale ani můj věk mi nedokázal zabránit v tom, abych si čtení patřičně užila. Prokletý král je poutavě psaný dobrodružný příběh, jehož čtení si užijí malí i velcí. Jako úvodní díl trilogie splnil nejen úlohu pobavit, ale zvládl mě i nalákat na pokračování, jehož vydání si rozhodně nenechám ujít za žádnou cenu.