Krev a kosti – Ian C. Esslemont

Oblohou na západě sestupuje jasně smaragdový praporec Návštěvníka jako předzvěst zkázy. V Jacuruku vytáhli thaumaturgové na další výpravu ve snaze zkrotit sousední prales. Jenomže to není obyčejná divočina. Tato se jmenuje Himatan a prý je jen napůl pozemská, druhou polovinou patří do říše duchů. A prý jí vládne mocná bytost, kterou někteří nazývají královnou čarodějek a jiní ji označují za bohyni, prastarou Ardatu.

Saeng dosud znala jen vládu thaumaturgských mágů – ale přitom naslouchala hlasům z dávné, zapomenuté minulosti své země. A když její vládci vyrazili do boje proti pralesu, ty hlasy ji s bratrem poslaly na zoufalou výpravu. Na jihu kontinentu sjednotil pouštní kmeny cizí vojevůdce, ostřílený velitel v otlučené šedivé zbroji, nazývaný Šedý duch. Nyní vede bojovníky při nájezdu, jaký ještě svět neviděl, hluboko do srdce země thaumaturgů. A Kʼazz se svou žoldnéřskou kumpanií Rudou gardou dostává zakázku právě v Jacuruku. Otázkou ovšem je, kdo je vlastně jejich zaměstnavatel. Nakonec, mohla by to být sama bohyně…

Máme zde další příběh z malazského univerza, tentokrát s názvem Krev a kosti, ze série doplňující Malazskou knihu padlých; Příběhy z malazské říše. Navštívíme kontinent Jacuruku, který jsme znali doposud jen z doslechu a kde se odehrává drtivá většina knihy. Mágové z Jacuruku kdysi přivolali Chromého boha a způsobili jeho Pád. Nyní zabírá většinu kontinentu tajemná džungle a prales Himatan, Gangrecké hory a poušť. Je to myslím poprvé ve všech malazských knihách, kdy se dostáváme do takového tropického prostředí. A nutno říct, že i džungli umí Esslemont hezky popsat. Všudypřítomnou vlhkost, hmyz, nemilosrdné prostředí.. Dává si práci i s takovými detaily, jako je rychlost rozkladu organického materiálu, což rozhodně není něco, co by čtenář nalezl ve fantasy často. Krev a kosti se odehrává zároveň se příběhem Meče z kamene a Chromým bohem, což je poslední díl Malazské knihy padlých. Jedna scéna se dokonce přímo prolíná se scénou v Meči z kamene.

Poušť obývají Advamijské kmeny, které se zrovna vydaly na válečnou výpravu vůči severním enklávám mocných thaumaturgů, pod vedením tajemného cizího velitele. Thaumaturgové zároveň vypravili najaté odpřísežence pod vedením Stahovače a Armádu spravedlivého trestu do džungle, s úkolem najít mýtické zlaté město Jakal Viharn a zkrotit nenáviděný prales. Saeng, vesnická čarodějka z thaumaturgského území spolu se svým bratrem prchá před svými pány. K tomu je skupina přísežníků Rudé gardy, spolu s jejím zakladatelem, vévodou K’azzem, najata na tajemnou zakázku v pralese, pravděpodobně samotnou královnou čarodějek, bohyní Ardatou. A na severu kontinentu je skupina malazských žoldnéřů zapletena do vysvobození jednoho z poutaných úlomků Chromého boha. Ano, o dějové linky opět není nouze, naštěstí se postupně sloučí do menšího počtu. Ze začátku je to samozřejmě trochu terno a čtenář se bude chvíli ztrácet a snažit si vzpomenout, jestli dotyčnou postavu již zná z předchozích knih nebo ne.

Postavy jsou napsány velmi pěkně. Malazští žoldnéři obstarávají klasický vojácký humor a cynismus, thaumaturgové, používající doposud nám neznámý mix alchymie, vivisekce a ovládání mysli, jsou správně arogantní a vůbec všichni se chovají uvěřitelně a v rámci svého příběhu. Je zde poněkud méně klasických bitev, ale zase to nahrazuje putování pralesem a exotické zážitky. A samozřejmě se do problémů smrtelníků zapojují přímo i nepřímo ascendenti a bohové.

Krev a kosti zkušený čtenář podle mne zvládne i jako samostatnou knihu, i když číst ji jakou součást série je nesrovnatelný zážitek. Esslemont stále mírně zvyšuje kvalitu svého psaní. Pro mne zasloužená část univerza, s pomalejším příběhem, ale neobvyklou atmosférou a cennými informacemi.