Magisterium : Měděná rukavice – Cassandra Clare & Holly Black

Callum Hunt má o školních prázdninách o čem přemýšlet. Šokující zjištění o své minulosti z úst nepřítele všech mágů není něco, co by se dalo jen tak hodit za hlavu, a kromě toho se musí vypořádat i s napjatým vztahem s otcem (který ho možná chce zabít) a svým domácím mazlíčkem Pohromou, který je shodou okolností Chaosem posedlé vlče. Po návratu do druhého ročníku Magisteria se problémy ještě kupí; spolužáci si od něj drží opatrný odstup a Callum se jim ani nediví. Vše vyvrcholí krádeží Alkahestu, magické rukavice, která – pokud padne do špatných rukou – může způsobit katastrofu…

***

Jména jako Judith Rumelt (nebo alespoň její pseudonym Cassandra Clare) a Holly Black jste už určitě někdy zaslechli, máte-li o fantasy dobrý přehled. Judith přivedla na svět velmi populární sérii Nástroje smrti, Holly má na kontě například novinku Nejtemnější část lesa, nebo třeba především dětmi oblíbenou sérii Kronika rodu Spiderwicků. Obě autorky se rozhodly spolupracovat na sérii Magisterium, jejíž druhý díl mám právě před sebou. Tak jak se jim povedl?

Druhý díl začíná několik týdnů po konci předcházející Železné zkoušky. Obvykle u všech sérií preferuji přímou návaznost děje, nicméně tento skok nás čtenáře připravil jen o popis nepříliš akčních prázdninových týdnů, takže v tomto případě to autorkám vyčítat nehodlám.

Ve druhém díle nezůstáváme po celou dobu jen v podzemí, jehož široký potenciál si autorky očividně šetří pro další díly. Nejen okolí Magisteria, ale i ostatní prostory, kam se naši hrdinové dostanou, dokázaly Holly s Judith vykreslit vskutku perfektně, po této stránce nemám ani jedinou výtku.

Hrotit vztahy mezi dvanáctiletými dětmi a dbát na vypjaté emoce… To u knihy tohoto typu přeci nejde, a tak autorky musely vsadit na jiné atributy. Vybraly si odlehčený sympatický humor, prokreslený systém kouzel, a v neposlední řadě i zajímavé magické tvory, se kterými se postavy setkávaly nejen v průběhu tohoto dílu, ale i v Železné zkoušce. Jen tak dál.

Po stránce hrdinů prozatím zůstávám spokojená, nicméně místy bylo vidět, že autorky podnikají drobné kroky k jejich dospění, nejspíše si rozehrávají figurky pro další díl. Až k téhle proměně dojde, bude mě to dost mrzet. Rozhodně nevidím důvod, proč rozhánět ten naivní a roztomilý opar, který je obklopuje. Je totiž jedním z důvodů, proč se mi tato série tak zalíbila. Na té dětské nevinnosti je něco fascinujícího.

Všeobecně se mi pokračování Magisteria líbilo ještě o kousek více, než první díl. Pomalejším úvodem si Judith s Holly nastínily klikatou trasu k akčnější a v mnohém překvapující druhé polovině. Navíc oceňuji pospolitý styl vyprávění, který chybí mnoha knihám jiných spolupracujících autorských dvojic. Kniha přinesla přesně to, co jsem od ní čekala. Těším se na další díl.