Magnus Chase a bohové Ásgardu – Loď mrtvých

Kde jsou ty časy, kdy jsem si v klídku žil na ulici a staral se hlavně o to, kde se v teple vyspím a kde si vyžebrám oběd… Ještě pořád mi hlava nebere, proč jsem se zrovna já dostal do Valhaly jako jeden z Ódinovy armády einherjů. A už vůbec netuším, jak se to semlelo, že na mně najednou závisí osud všeho živého i mrtvého, například svérázných tvorů, kteří si říkají severští bohové, obrů všeho druhu, dokonce i nejrůznějších nestvůr, ale hlavně celého lidstva včetně mé sestřenice Annabeth s Percym Jacksonem… Jenže já, Magnus Chase, jsem syn Freye, boha léta, úrody a růstu. Umím uzdravovat, v bojování nejsem žádné eso. A teď mám čelit samotnému bohu vší špatnosti Lokimu, který se chystá vyplout na Lodi mrtvých a zahájit ragnarök, den zkázy devíti světů. Aspoň že na tuhle beznadějnou výpravu nepotáhnu sám. Mám s sebou bandu elitních bojovníků: trpaslíka Blitze, který nesnáší denní světlo, hluchoněmého elfa Heartha, postící se valkýru Sam, statečného Týdžeje, vojáka z občanské války, zuřivého berserka Nedorosta Gundersona, Mallory Keenovou, která dovede klít jako dlaždič, a Alex/e Fierro, což je někdy holka a někdy kluk a občas taky gorila nebo mrož. Společně jsme už porazili vlka Fenrira a získali Thorovo kladivo! Ale úkol, který na nás čeká, je ze všech nejtěžší…

XXX

Ačkoliv by se mohlo zdát, že motiv mytologie Rick vytěžil až na dno, vždycky stejně nakonec dokáže přijít s něčím novým, co mi vezme dech. Považuji se za jeho velkou fanynku a většinu jeho knih hodnotím velmi nadprůměrně, tohle je však kousek z úplně jiné dimenze.

Riordanova nová kniha je totiž zkrátka perla. Dostane vás smíchy do kolen, to vám garantuji. Magnusova skvadra skládající se z hluchoněmého elfa, trpaslíka nesnášejícího denní světlo, muslimské valkýry během ramadánu a trojice hláškujících týpků z Valhally, to totiž nudně neumí. Jestli vám tedy název Loď mrtvých připadá kapku depresivní, věřte mi, že zdání klame.

Severská mytologie je nesmírně zajímavým tématem, a tak pokud se chcete opravdu do hloubky něco dozvědět, doporučila bych vám spíš nedávnou knihu Neila Gaimana, která bere originální předlohu poněkud věrněji, než komik Riordan. Heimdall fotící si selfie při každé příležitosti sice vikingské době úplně neodpovídá, ale nemůžu říci, že by snad nešel s dobou. Jestli však máte nadhled a chuť se zasmát, tak mé předchozí doporučení zase rychle zapoměňte.

Korunu tomu všemu nasazují už jen názvy kapitol. Jako zářný příklad mohu uvést třeba “Pokud pochopíte, co se stalo v této kapitole, tak mi prosím dejte vědět, protože já to netuším”. Tahle názorná ukázka vám možná taky napoví,že o zvraty v knize není nouze a předvídatelná je zhruba jako… ehm… jako Riordanova kniha.

Riordanova severská trilogie nemohla chtít lepší konec. Třetí díl série je plný nedocenitelných momentů, výbuchů smíchu i akce. Fanoušci díla tohoto učitele dějepisu si znovu přišli na své. Z mé strany naprostá spokojenost. Lituji jenom toho, že se nedočkám pokračování.