Mistborn : Poselství práva – Brandon Sanderson

Příběh Waxiliána Ladriana, samozvaného ochránce zákona, se odehrává ve Scadrialu, světě „mistbornské” trilogie v prostředí, které připomíná New York na počátku 20. století – v moderním světě železnic, elektrického osvětlení a prvních mrakodrapů. „Mistbornští” hrdinové Kelsier, Vin, Elend, Sazed a Špuk už patří do historie, avšak přestože moderní život ovládá technika, stará magie allomancie a feruchemie má i v novém světě stále své nezastupitelné místo a stává se nástrojem statečných, kteří se snaží zavést řád a spravedlnost v životě jak zákonem takřka nepoznamenaných divokých Burin, tak velkoměsta Elendelu.

Trilogie Mistborn od Brandona Sandersona ještě neřekla poslední slovo. Ony totiž budou prý celkově tři trilogie ze světa allomancie, každá ale z jiné doby. První trilogie – Finální říše, Pramen povýšení a Hrdina věků, se odehrávala v době velmi podobné středověku a klasickým fantasy příběhům. Nový příběh, Poselství práva, se posouvá dějově hodně dopředu, a to do období počátku dvacátého století. Tedy doby, kdy se objevila elektřina, nosily se buřinky a k prosazování zákona se nepoužívaly meče, ale revolvery.

Elendel, místo plné nekonečných možností a rozkvětu. Po několika letech se do města vrací Waxilián Ladrian neboli Wax. Po velmi smutné události na začátku knihy se rozhodl zahodit divoký život v pustinách a navrátit svému rodu čest. Dluhy jsou ale nekonečné a začlenění do společenské smetánky je mu proti srsti. Navíc se musí potýkat s okolnosti, že ho neustále někdo nutí hledat si budoucí partnerku. Naštěstí je tu ale Wayne. Jeho bývalý spolupracovník a přítel zároveň ví, co Waxovi chybí.

Podle předmluvy v samotné knize není Poselství práva první díl nové trilogie. Je to jen takový bonus navíc. Zpestření je to ale hodně příjemné. Návrat do světa allomancie je především plný nostalgie. Máme tu město Elendel a naši staří hrdinové z první trilogie, o kterých se tu sem tam někdo zmíní, jsou v tomto novém příběhu zobrazování prakticky jako bohové, vyvolení. A pak tu máme tu magii. Jedna z nejoriginálnějších věcí, které můžete v současné fantasy najít. Spalování kovů. Sanderson šel ale ve svém novém příběhu mnohem dále, protože stejně jak se vyvíjí svět, tak se vyvíjí i allomancie, feruchemie a hemalurgie.

Poselství práva nedisponuje žádným komplikovaným příběhem. Kniha není rozsáhlá, ale i na tři sta stranách se dá rozehrát slušná hra. Do popředí se dostávají hlavně Wax a Wayne a zápletka, která dosti připomíná staré westerny. A jak bývá u Sandersona zvykem, všechno je pěkně zamotané, napínavé a překvapující. V tomto díle ale dostává velkou roli, kromě samotné akce a magie, také humor. Ústřední dvojice hláškuje prakticky za každé situace a je jedno jestli v poklidu sedí u čaje nebo jim jde o život.

Nový příběh potřeboval především nové postavy. Rozloučit se s těmi starými sice bylo těžké, ale poznat ty nové není k zahození. Sanderson má talent nejen na neuvěřitelně originální příběhy, ale také na skvěle vykreslené charaktery. Wax i Wayne jsou toho jen dalším příkladem. Navzájem se provokují, ale jsou to sehraná dvojice. Těžký život v Burinách je naučil, že nic není zadarmo a pomáhat se má každému. A i když se Wax musel s touto etapou života rozloučit, i ve městě si rád zachovává svoji divokou nespoutanost. Vedlejší postavy už takový prostor nemají, ale nejsou vyloženě nudné, spíše příběh oživují a posouvají ho dál.

Pokud jste četli trilogii Mistborn, myslím, že Poselství práva je povinností. Je to návrat do světa kovů, do světa plného různorodých hrdinů a akce, která by občas položila na zadek i některé komiksové hrdiny. A přitom je to jen taková odbočka. Oddechová, ale návyková.