Mither Mages : Ztracená brána – Orson Scott Card

Danny North od útlého dětství věděl, že se jeho rodina liší od těch ostatních, a že se on sám liší od svých příbuzných. Zatímco se jeho bratranci a sestřenice učili vytvářet věci, které obyčejní lidé nazývají vílami, duchy, golemy, trolly, vlkodlaky, a činili další divy, jež jsou jejich rodinným dědictvím, Danny měl strach, že nikdy žádné podobné nadání neprokáže a bude mezi svými nejbližšími ztracený. Vyrostl v rozlehlém a nesourodém domě, v odloučení hor západní Virginie, daleko od měst, daleko od škol, daleko od jiných lidí, obklopen desítkami tet a strýců, bratranců a sestřenic, jimž vládl jeho otec. Dům halí řada tajemství a platí v něm řada pravidel, která musí Danny bezpodmínečně dodržovat. Je v něm i tajná knihovna, již tvoří jen několik desítek svazků, ale žádný z nich není v angličtině – od Dannyho a jeho mladých příbuzných se však očekává, že si jazyk knih plynně osvojí. A třebaže jeho nejbližší mohou svobodně kouzlit kdykoliv se jim zachce, nikdy je při tom nesmí vidět lidé zvenčí. K některým tajemstvím však nemá přístup ani Danny, a ta nakonec vyústí v pohromu pro celou rodinu.

Je tomu již přes rok, co vyšla kniha Ztracená brána od známého spisovatele Orsona Scotta Carda. Příběh o mladém chlapci, který v ničem nevyniká a téměř nikdo ho nemá rád. Zdali se podaří Dannymu karty obrátit ve svůj prospěch a hlavně, zda autor dostál svému úspěšnému jménu, se dočtete právě v této knize.

Třináctiletý chlapec Danny Nord žije na panství v utajení před lidským světem. Přesto, že mágů nezbylo mnoho, stále je jich dost na to, aby vedli války mezi sebou. Jedna rodina napadá druhou a takhle stále dokola. Žijí v lidském světě, ovšem bez lidských vymožeností, pouze s tím, co podědí, či si vypěstují. Jediný ústupek jsou auta a internet. Každé dítě v sobě skrývá um, který propukne v určitém věku. Můžeme tedy číst o umění s vodou, větrem i rostlinami. Danny prozatím žádný dar nemá a kdyby nebyl synem velevážených rodičů, už by byl vyhnán.

Jenže nikdo netuší, že to, co Danny považuje za rychlý běh, je ojedinělá vzácnost a to vytváření bran. Naposledy takovou mocí vládl Loki a nadělal se svým umem velikou paseku. Proto i přes tak vzácný dar, jenž se u Dannyho našel, se o něm nesmí nikdo dozvědět. Pro někoho by byl hrdinou, který může kouzelnické klany vrátit zpět domů do Westilu,  pro druhé chlapcem, který musí být hned zabit, aby ho nenapadlo použít svůj dar proti nim. Proto Danny neváhá a dá se na útěk, aby svůj život zachránil.

Málo se najdou tací, kterým jméno Orson Scott Card nic neříká. Je znám pro nespočet knih, které napsal – můžeme si připomenout třeba Enderovu hru, jež byla také zfilmována – ale rovněž pro své veřejně publikované názory na homosexualitu, či podporu bývalého amerického prezidenta G. Bushe při válce v Iráku a Afghánistánu. Snad i proto není divu, že se jeho knihy prodávají ve velkém množství po celém světě. Zda se mu podařil napsat skvělý kousek i v podobě Ztracené brány se dozvíme velmi záhy.

Než se dostaneme k vyprávění o Dannym, dozvíme se z pohledu třetí osoby o historii a pravidlech světa mágů, až postupně zakotvíme v aktuálním čase a tím se oba světy propojí. Tak vznikne pomalejší rozjezd, v pár úsecích i nudnější, avšak autor své čtenáře nenechá dlouho čekat a  nabídne mu napínavý příběh, psaný čtivým a rychle ubíhajícím tempem.

Orson Scott Card si pohrál s fantazií tak moc, že třebas takový Loki, Odin, či Thór, jenž známe v podobě Bohů, se v tomto příběhu objevují jako mágové, třebaže neméně mocní. Naopak Danny se tváří jako obyčejný chlapec, kterých máme kolem sebe spousty, a tím a snad i jeho věkem, vznikají zábavné situace u kterých se usměje nejeden čtenář. Dannyho strasti a pubertální myšlení z knihy tvoří fantastické dílo, které se zdá býti myšlenkou jednoduché, přestože tomu tak není.

Dannyho kapitoly v nýnějším světě střídají části z Westilu, kde čtenáři bude představen temnější mág Hnět a tím se nabídne druhá dějová linie, která s tou Dannyho nemá nic společného, a proto si v této knize každý čtenář najde to své. Přestože se oba dva mágové střetnou až v závěru knihy, nemusí čtenář smutnit, jelikož se tím otevírá zajímavá upoutávka na další díl, který by měl nést název Zloděj bran. Budeme jen doufat, že se na české pulty dostane v co nejkratší době.

Přes podobnosti s jinými tituly, dokonce i těmi od stejného autora, titul Ztracená brána určitě stojí za přečtení a možná napomůže i pár dospívajícím, si tento žánr přiblížit, ba i dokonce oblíbit.