Oko jelena : Cesta do Nidarosu – Andrzej Pilipiuk

Začíná to jako u Hitchcocka. Ne však zemětřesením, ale rovnou zkázou celé Země. A potom… napětí stále roste. V příběhu účinkují: Vesmírní nomádi, kteří šlohli pět tun knížek i s přebalem, čili budovu Národní knihovny. Náhodní turisté, vržení ze svého času na dno středověkého slumu, kde musí nejen přežít a najít Jelení oko, ale hlavně co nejdříve zjistit, co to k čertu vlastně je! A v neposlední řadě hansovní kupci z šestnáctého století s duší válečníků a objevitelů. Zapněte si pásy. Cestovní kancelář Pilipiuk Travel vás zve na další výpravu v čase a prostoru. Na programu je survival na pevnině i na moři, příval akce, která vám vyrazí dech a krevní tlak vyžene do nebetyčných výšin!

***

Markus a Helena by se za normálních okolností zřejmě nikdy nepotkali… Jenže zkáza planety Země se nepovažuje za normální okolnost, a tak jsou oba dva vysláni podivnou vesmírnou bytostí kamsi do vzdálené minulosti. Jejich úkolem je najít mýtické Jelení oko… Ale neškodilo by nejprve zjistit, co to vlastně je…

Polští autoři mají u mnohých čtenářů vskutku dobrou pověst. Na onu vysokou příčku svou kategorii vytáhl hlavně A. Sapkowski se svým legendárním Zaklínačem Geraltem. Ani jiné spisovatele této země bychom ovšem neměli opomíjet… Především kvůli pokusu o rozšíření literárních obzorů v mezinárodním (ale přesto jen sousedském) měřítku mi padla do oka kniha Oko Jelena 1 – Cesta do Nidarosu od Andrzeje Pilipiuka. Cestování časem je téma, které se podle mě nikdy nevyčerpá, a tak jsem neváhala příliš dlouho…

Střídání ich-formy a er-formy v jedné knize je bezpochyby neotřelým jevem. Vyprávěním z první osoby nás poctí dvojice skládající se z Marka a Heleny, ve třetí osobě byla naopak převyprávěna dějová linie Mariuse a Petera. Ich-forma mi ovšem odjakživa na knihách připadala atraktivnější, o to více jsem si tedy oblíbila první dva jmenované. Jistou roli v tom jistě sehrály i střípky jejich okouzlujících osobností.

K rozhodnutí „pasovat na vypravěče“ muže – učitele, tedy osobu budící především u žáků a studentů bezprostřední antipatie, jsem se ze začátku stavěla skepticky. Mé obavy se však rozplynuly prakticky ihned, stačilo jen dokončit první kapitolu. Se záhadami opředenou rusovláskou Helenou vytvořil Marek navzdory všem okolnostem svižně fungující tým, který bylo radost pozorovat při plnění společného úkolu. Obsazení tedy hodnotím velmi kladně.

O něco méně se mi naopak zamlouvalo střídání jednotlivých dějových linií. Především ze začátku je těžké zpracovat všechny předložené informace, když je ob tři strany řeč pokaždé o někom jiném.

V některých pasážích se setkáme i s poněkud přehnaně složitými vědeckými reáliemi, které mě místy trochu mátly. Z historického hlediska mne kniha potěšila svou přesností, nicméně si myslím, že se mohla obejít bez občasného zabloudění do teorií pokročilé fyziky. Jakožto bezvýhradná ateistka jsem se také úplně nedokázala ztotožnit s postavami věřícími v Boha, jelikož náboženství představuje základní stavební kámen knihy.

Za nejlepší část díla považuji především začátek. Pouhé úvodní kapitole se podařilo získat 100% mé pozornosti jen a jen pro sebe. Postupem času se vyprávění bohužel začalo lehce zadrhávat a bazírovat na hluchých místech. Původně zářný akční příběh s velkým potenciálem se trochu utápí v nevýrazném závěru, který se letmo snažil navnadit na další díly, jichž má podle Pilipiuka být celkem 6. Jako počátek ságy je Cesta do Nidarosu celkem zdařilá. Uvidíme, jestli se autorovi podaří zúročit kombinaci jasně viditelného talentu a zkušeností v dalších částech série.