0.4 Soumrak civilizace – Mike Lancaster

„Jmenuju se Kyle Straker a už neexistuju.“ Tak začíná příběh Kylea Strakera nahraný na starých magnetofonových páskách. Můžete si myslet, že ty pásky jsou nějaký nepovedený vtip. Ale možná jsou dokladem historie minulého světa. Ale pokud ty pásky mluví pravdu, pak to znamená, že všechno, co si myslíme, že víme, je lež. A když je všechno lež, míníme tím také sebe? Nahrajte se zpět do světa nové generace!

Všechno začíná úplně klasickým a nudným stylem, v jednom malinkém a nudném anglickém městečku, přesto ale tato kniha nese až apokalyptický název. Je to ale vůbec pravda, nebo je apokalypsa něco úplně jiného, než jsme si kdy dřív představovali? Co se děje ve chvílích kdy jedna civilizace padá a druhá nastupuje? Je to nevyhnutelná evoluce, nebo je v tom něco více?
Příběh Kylea Strakera nám poodhaluje kousek z jiného pohledu na apokalypsu Země jako takovou. Čekáte vražedné stroje, masy mrtvých a bolestné umírání? Bohužel ani jednoho z toho se v této knize nedočtete.
Kniha Mikeho Lancastera je vlastně deníkem. Deníkem přepsaným z magnetofonové pásky, kterou namluvil jeden z 0.4 civilizace, když se lidstvo přetransformovalo, vnější silou, na 1.0 generaci. A proč? Právě na to nám mladý Kyle odpovídá a vysílá zprávu pro další generace.
A žádá o jediné, aby nezapomněli, aby nezapomněli na všechny ty dávné civilizace před nimi.
Přitom všechno začíná tak nevinně. V líném anglickém městečku se pořádá talentová soutěž. Ta se ale změní v něco úplně jiného, když se čtyři dobrovolníci, mezi kterými je i náš hlavní hrdina Kyle, dobrovolně přihlásí na číslo, ve kterém je má Kyleův nejlepší kamarád zhypnotizovat.
Když se ale Kyle a zbylí tři proberou z hypnózy, svět už není takový, jako býval a oni zjišťují,
že všichni ti co znali, už nejsou takoví, jako si mysleli…

Kniha je tenká a svižná. Kromě textu z „přepsané“ pásky se v knize vyskytují i poznámky redaktora. Kniha je totiž vydaná až v období 1.0 generace, a redaktor tak svým povýšeným formám civilizace vysvětluje, mnohdy velmi vtipně, co jaké slovní obraty, které Kylea ve svých nahrávkách používá, vlastně znamenají. Můžu popravdě říct, že právě tyto pasáže jsem měla nejraději.
Ačkoliv je kniha něčím jiná a zvláštní, přeci jen je to spíše pohodové čtení. Autor to nepřehání s popisy, a to jak osob, tak prostředí. Na druhé straně je to více než pochopitelné, jelikož se po celou dobu snaží udržet autentičnost přepisovaného záznamu, na který měl Kylea jen omezené množství kazet.
Stejně tak jazyk není nikterak vyspělý, ale i to se v konečném důsledku ukazuje jako pozitivum, pro věrohodnost knihy. Pro mne to ale bylo místy až nepříjemné a měla jsem nutkání, prohazovat větám slovní uspořádání.
Hlavní postavy jsou čtyři. Blíže se seznámíme zejména se dvěma z nich. Je to ale i tak jen plytké sblížení a do pořádné psychiky se nedostaneme. Vše je rychlé a uspěchané. Kniha má také pouhých 178 stran, i to svědčí o tom, že dílo není popsané do úplných detailů.

Jako odpočinkové čtení a vcelku pěkný nápad, neboť já osobně jsem se ještě nesetkala s tímto pojetím výměn generací, se toto dílo považovat dá. Nenadchne, ale ani neurazí. Snad i někomu z vás zpříjemní pár chvil v životě, jako mně při cestě vlakem.