Dies Irae – Robert Fabian

„Semper fi. To heslo neznamená jen poslušnost vůči federaci, koloniální armádě nebo nejbližšímu nadřízenému. Zahrnuje i závazky k nám samým; hlavně k jednotce a ke kamarádům. A to je pouto mnohem pevnější než cokoliv jinýho.“

—Porter

“Jenže teď přichází Dies irae! Den hněvu! Bude věrnost vůbec stačit pro přežití jednotky?”

Dies irae – (lat.) Den hněvu; den Božího hněvu a soudu, onen den, kdy skončí lidský čas a lidské dějiny, kdy nastane konec světa

—(proroctví)”

Robert Fabian je jeden z mála českých autorů military science-fiction, taktéž jeden z mála autorů, co se rozhodli zůstat v naprosté anonymitě. Kromě jména a data narození o něm není nic známo, což je v dnešní době úspěch. Dies Irae je dlouho očekávané volné pokračování knih Semper fi a Planeta mezi dvěma slunci, jejichž otevřené konce se zde spojují v jedinou příběhovou linku.

Setkáváme se s družstvem Charlie z koloniální námořní pěchoty a jeho členy; střelcem specialistou Porterem, který je víceméně ústřední postavou předchozích dílů, poručíkem Ashworthem, obrem Wheelerem a dalšími mariňáky, také se dvěma bývalými trestanci Owenem a Brentem, kteří uvízli na pusté, avšak životu nebezpečné planetě. Všechny ohrožuje zatím blíže neurčená hrozba, ale s příchodem družstva Charlie a jeho palebné síly a obrněné techniky na planetu se zdá, že vše půjde hladce.

Autor se vyžívá v popisech všeho možného, ať už jde o vojenskou techniku či prostředí, tohle zvládá na jedničku. Stejně jako charaktery a akci, která zde již bohužel není tak všudypřítomná, jak bychom chtěli. Velmi jsem se na toto pokračování několik let těšil, protože předchozí knihy, až na Planetu mezi dvěma slunci, byly nabité drsnou akcí z mariňáckého prostředí.

Bohužel se zde autor odvážil zkusit nový přístup. Zhruba v polovině knihy a později si všimnete přibývající teologicko-filozofické linky, která mi pořádně nedávala smysl, působila zbytečně
a nudně, a nebyla schopna nahradit ubývající akci. Je to zvláštní, protože toto abstraktní fantasy se do autorových knih vůbec nehodí. Jen doufám, že další pokračování bude obsahovat více staré dobré akce a méně téhle novoty. Fabian se v military scifi vyzná, prý ve vojenství i působil, terminologii a vše okolo zvládá na jedničku, ovšem téma osudovosti rozhodně není jeho šálek kávy.

Na závěr knihu doporučuji všem autorovým příznivcům i nováčkům žánru; protože není nutné znát děj předchozích dílů. Kniha je stále dobrá, jen ne tak vynikající jako předchozí. Snad se
s novým aspektem jeho tvorby poperete lépe než já.