Ready Player One – Ernest Cline

Svět v roce 2045 se ocitá v hluboké krizi – jedinou záchranou před bezútěšnou skutečností se pro miliony lidí stalo OASIS, bezplatná onlineová videohra přístupná prakticky každému – každý si zde může vytvořit novou identitu a vést virtuální život, často na hony vzdálený tomu opravdovému: studovat, cestovat, mít přátele, zamilovat se… A nalézt velikonoční vejce, poklad, který tam někde před svou smrtí zanechal James Halliday, výstřední tvůrce OASIS, společně s miliardovým dědictvím. Léta se o nalezení tří klíčů ke třem branám, jež vedou k pokladu, marně pokoušejí miliony Hallidayových obdivovatelů. Léta se to nedaří ani Wadu Wattsovi, který má těsně před maturitou, přežívá u tety v karavanu a honba za pokladem se stala jediným smyslem jeho existence. Avšak poté co se mu podaří rozluštit první nápovědu, nabere jeho život divoké obrátky…

***

Texasan Ernest Cline se pokusil najít vyváženou cestu k propojení svých dvou lásek, videoher a knih… Videohra o čtení byla ovšem očividně tou méně lákavou variantou… Jenže kniha o videohrách, to je něco úplně jiného. Zalíbila se také slavnému režisérovi – Stevenu Spielbergovi, který na její námět natáčí film. Jeho očividně zaujala vskutku nad míru… Ale co mě?

Wade Watts, mladík snažící se velkou část svého života vyřešit hádanku Jamese Hallidaye, byl naprosto ideálním průvodcem do problémy zmítaného světa. Samotný dějový koncept je velmi atraktivní. Vize tak propracovaného systému virtuální reality, jakým je OASIS, nechá málokterého fanouška techniky chladným, ovšem i lidé vyhýbající se tomuto odvětví zájmů budou jistě příjemně překvapeni.

Děj se zpočátku drží spíše poklidného a opatrného tempa a dává čtenářům dostatek času na rozkoukání. Rozhodně ale nejde o žádnou nepříjemnou vleklost, to v žádném případě ne. Zkrátka tak nějak akorát. Především proto mne tolik překvapil prudký přechod a gradování druhé poloviny, protože se zdálo, že si Ready Player One poklidně dojede až do konce bez zařazení vyšší rychlosti.

Pokud jde o jazykovou stránku, zdá se mi, že místy si překladatelé mohli trochu ušetřit práci. Věty jako GAME OVER jsou zkrátka vžité i mezi laickou negamerskou veřejností, české oznámení „konec hry“ je možná pro některé čtenáře srozumitelnější, ale postrádá to onen příslovečný „šmrnc“. Zrovna tak jako některé hráčské přezdívky měly raději zůstat v originální formě. Nicky jako „Megakiller a BigWong69“, využívané v systému OASIS, znějí v českém překladu na Megazabijáka a Velkého Wonga69 dosti nepatřičně. Když už zůstal název knihy ve zvukomalebné angličtině, která k němu jaks taks patří, proč by to nešlo i v těchto případech?

Kniha zaujme i svou grafickou stránkou. Zdobení stran, číslování kapitol i obálka odkazující zpět do dob pixelů umí na čtení příjemně navnadit.

Ernest Cline se při psaní markantně opíral o popkulturu, převážně tedy o osmdesátá a devadesátá léta. Nebál se přitom konkrétních údajů, což je jedině dobře. Každého potěší zmínka o oblíbené písničce v textu, případně možnost si nějakou neznámou pustit k četbě pro lepší atmosféru. V oblasti knih a filmů už to ovšem nebylo tak snadné, a tak v knize získaly své místo i stručné pasáže, kde Wade objasňuje některé důležité informace z oblasti filmů, seriálů či videoher. Neznalému jistě přijdou vhod, ale osoba, která daný snímek již v minulosti viděla, se v těchto momentech snadno začne nudit. Nicméně větřím, že se každý přes ten malý dílek popisných větiček přenese. Zbytek knihy za to totiž stojí.