Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti – Ransom Riggs

Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií.

To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu.

Dědečkovo tajemné vypravování, podivné a neuvěřitelné fotky, sirotčinec a válka. Tohle jsou věci, které doprovází Jacobův příběh. Začal v době, kdy mu jako dítěti dědeček vyprávěl o svém dětství za války. Jako polský občan byl nucen vycestovat a opustit svou rodinu. Dětství tak strávil v sirotčinci. Jeho příběhy ale nejsou obyčejné, ale plné podivných nestvůr a fotek velmi zvláštních lidí. Jako dítě tomu Jacob věřil, ale když začal dospívat, začal pravdu vidět někde jinde. Pak ale jeho životem otřese velká ztráta a Jacob se rozhodne příběhům znovu uvěřit.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je prvotinou spisovatele Ransoma Riggse. Jeho kniha se vyznačuje velmi zajímavým a svižným stylem vypravování. I když to na první pohled možná nevypadá, kniha se řadí mezi young adult. Atmosféra celého příběhu je od začátku až do konce značně záhadná až mysteriózní. Velmi tomu dopomáhá i samotná obálka s levitující holčičkou, o které by se mohlo říci, že je pěkně creepy. Není to ale jen obálkou. V průběhu čtení budete na podivné a neobvyklé černobílé fotky neustále narážet. Pěkně ale dotváří samotný příběh, protože představují postavy vystupující v knize.

Příběh je vyprávěn prostřednictvím Jacoba. Ze začátku je děj trochu pomalý. Samotný úvod a seznámení se situací by se dalo určitě zkrátit na polovinu. Nejzajímavější část knihy je pak doba, kdy se Jacob se svým otcem ocitne na ostrově a seznámí se s podivnými dětmi. Tady se pak začnou střídat dvě různé doby – současnost a doba v roce 1940. Obyvatelé sirotčince jsou vykresleni jako hodní a milí lidé. Bohužel jsou takoví jen uvnitř. Každé dítě totiž v sobě ukrývá jakousi schopnosti či odlišnost – holčička, která levituje, neviditelný chlapec, dívka, která dokáže přivolat oheň a další neobvyklosti – díky tomu je pak každý pro společnost vyvrhelem.

Společnost ale není hlavní důvod, proč se děti ukrývají. Před kým se skrývají a proč, se pak čtenář dozví až v poslední třetině knihy. Bohužel je ale tato část velmi zdlouhavá a nudná. Od půlky má kniha velmi klesající tendenci, co se týče kvality a zajímavosti. A to je pro tento příběh opravdu škoda. Má v sobě dobrý potenciál a autor přišel s velmi netradičním příběhem, který dokáže upoutat a zaujmout.

Kromě postavy samotného Jacoba čtenáře zaujmou nejvíce podivné děti. V sirotčinci jich je ale hodně, a tak nemají moc prostoru na to, aby se předvedly a získaly si své čtenáře. Jejich vystupování, vzájemná důvěra a spolupráce se pak jeví úplně normálně a tím dokazují, že i tyto děti mají svoje místo ve světě.