Stín krkavce 3 – Královna ohně – Anthony Ryan

Vélin Al Sorna musí pomoci vrátit Říši Královně.

Po boji o holý život má královna Lyrna za úkol odrazit vpád volarské armády a znovu dobýt nezávislost Sjednoceného království. Aby dosáhla svých cílů, musí udělat víc než jen shromáždit své věrné příznivce. Musí se spojit se silami, které jsou jí odporné, a přivést válku k branám nepřátel.

Zajistit vítězství má Vélin Al Sorna, avšak jeho cesta je plná obtíží. Volarská armáda má na své straně tajemného Spojence, který svým služebníkům nabízí dar věčného života. Pokud má království zvítězit, musí Vélin Al Sorna Spojence zničit. Jenže porazit protivníka, jehož není možné zabít, je téměř nesplnitelný úkol, zvlášť když Vélinova píseň krve, mystická síla, která z něj udělala slavného bojovníka, zlověstně umlkla…

Konečně jsme se dostali k očekávanému poslednímu dílu skvělé trilogie Stín krkavce. Těšil jsem se, až si přečtu, jak skončil příběh Vélina, Spojence a dalších. Ještě než se ke mně kniha dostala, četl jsem si nějaké zahraniční reakce a byl jsem oproti minulým dílům nemile překvapen. O to více jsem se nemohl dočkat, až si udělám vlastní názor.

V Pánu věže jsme skončili nepříliš příjemným cliffhangerem, kdy Volarská říše zaútočila na Sjednocené království a Vélin společně s princeznou, nyní královnou Lyrnou, odrazil a zdecimoval nepřátelské síly u města Alltoru. Většina hlavních postav se nacházela poblíž místa bitvy nebo v boji s Volary. Královna ohně začíná prakticky ihned poté. Lyrna je novou, díky mlčenlivému Pletači zdravou, královnou Sjednoceného království, Vélin je bez své písně a cítí se jako pouhý člověk, Reva je svým lidem oslavována jako velká bojovnice a hrdinka, Frentis se konečně potkává se svými bratry z Šestého řádu a s Vélinem. Přibývá jedna další postava, Alucius Al-Hestian, který byl nucen přidat se k Volarům v okupovaném přístavu. Bohužel zde pokračuje trend vícera hlavních postav a pohledů na věc, podobně jako v předchozí knize. Říkám bohužel, protože v Pánu věže to jakž takž fungovalo, zde to už jaksi moc nefunguje.

Prakticky všichni staří známí se změnili a ze začátku budete mít asi problém některé z nich poznat, i když uběhlo mezi knihami jen pár hodin či dní. Na druhou stranu je to pochopitelné, neboť postavy musí čelit svým životním rozhodnutím a velkým krizím. Nepříjemným překvapením je, že Vélinův pohled na věc v první čtvrtině až třetině knihy zcela chybí. A osoba, která jej v tomto ze začátku nahrazuje, záhy zemře. A zemřou i další postavy, některé velmi překvapivě.

Autor zde odhaluje pravdu o antagonistovi trilogie, tajemném Spojenci, a jeho plánech. Také je vysvětlen magický systém, nevysvětlená tajemství a podobně, což je jen a jen dobře. Nedobře je, že Spojencovy plány nedávaly v některých bodech smysl.

Také je zde potenciál pro několik romantických zápletek a pár jich už je existujících, jenže jsou napsané poněkud nudně, skoro jako parodie na romanci v jiných knihách. Obecně je příběh o hodně nudnější (ta spousta putování!) a situace, kdy se kniha nedala dát z rukou, se zde neopakuje. Píseň krve a Pán věže mne chytnuly hned ze začátku, Královna ohně to už jaksi neumí. A zakončení je jaksi nedomyšlené, nedovyprávěné. Možná příprava pro další pokračování? Jinak to je jako kdyby autor vyčerpal svůj potenciál a dobré nápady.

Když dojde na konečný verdikt, určitě je to mezi ostatními knihami velmi mírný nadprůměr. V porovnání s předchozím dílem kvalita klesla o třetinu, v porovnání s tím prvním, snad až o polovinu. Kéž by se pan Ryan nerozhodl v Pánu věže zahrnout více úhlů pohledu a zůstal by pouze u Vélina, možná by si tím připravil lepší půdu pro lepší Královnu ohně. Co říct, ti z vás, kteří máte dvě třetiny této trilogie za sebou a chcete vědět, jak to skončí; knihu si přečtěte, ale nečekejte zázraky. A pro ty ostatní; raději si kupte Píseň krve.

  • 61%
    Atmosféra - 61%
  • 68%
    Děj - 68%
  • 70%
    Postavy - 70%
66%
Sending
User Review
0 (0 votes)

Jan Drbušek

Čtu od mala, první knihu jsem přečetl ještě před školkou, byl jí Mikeš od J. Lady. Přečetl jsem většinu klasické literatury i dětských knih (Kája Mařík, Gabra a Málinka), přes většinu verneovek, mayovek až po J. Herriota, H. Sienkewicze, J. Clavella nebo E. M. Remarqua. Postupně mne zlákal žánr fantasy a zanedlouho poté science-fiction, ale také beletrii jsem nezanedbával. S. King, R. Feist, A. Sapkowski, F. Herbert, A. Clarke, K. Anderson, I. Asimov, a další. V současnosti je již několik let mým nejoblíbenějším spisovatelem Steven Erikson s jeho Malazskou knihou Padlých.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Please type the characters of this captcha image in the input box
Prepíš text z obrázka

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.