Adaptácia – Miroslava Varáčková

Zoya mala všetko: domov, rodinu, kamarátov. A potom ľudstvo zdecimovali epidémie a vojny. Teraz nemá nikoho: ani rodinu, ani kamarátov, ani priateľa. Prišla aj o domov. No prispôsobila sa. Vpred ju poháňa len mapa a nádej, že ju dovedie do posledného útočiska na Zemi.
Ľudia skúšaní vojnou i chorobami sa tiež adaptovali na nový svet – bojujú o každú minútu života. A osamelé dievča putujúce neznámou krajinou predstavuje priľahkú korisť. Keď Zoyi pomôže neznámy Simon, poruší tým krehkú rovnováhu povojnového spoločenstva, za čo musí zaplatiť životom. A tak sa Zoya, Simon a jeho malá sestra vydávajú naprieč zdevastovanou krajinou s nádejou, že ich mapa po jej mŕtvom priateľovi naozaj dovedie pred brány mesta, kde ešte vládne ľudskosť. Teda, mala by…


Aké faktory autorka využila pri budovaní príbehu? Je dej dostatočne napínavý a zaujímavý?

Petra:
Dej Adpatácie je veľmi živý a dynamický, neustále sa niečo deje, takže nemáte čas vydýchnuť si. Má primeraný spád, v pravidelných odstupoch sa môžete nabažiť kvalitnej akcie, pričom nikdy nebudete vedieť ako sa to so Zoyou a Simonom vlastne skončí. Na posilnenie a vyburcovanie emócií autorka využila aj ich úsečné krátke rozhovory a hádky, pomocou ktorých dej ešte viac graduje.

Koniec však považujem len za priemerný, úvodom a jadrom si autorka nasadila vysokú latku, a preto som očakávala epický záver. A aj keď som dostala najväčšiu záverečnú akciu, ktorá bola fajnová, úplný záver – posledné strany po „záverečnej bitke“ pôsobili skôr ako depresívny útlm.

Napriek tomu bola však dejová línia zaujímavá a vôbec nie zlá, opak je pravdou. Adaptácia má po dejovej stránke všetko, čo má dobrá dystópia mať + niečo navyše, svoju špecifickú atmosféru.

Tereza:
Dystopický žánr už možná není tak žhavá záležitost jako třeba před rokem, ale i tak se pořád najdou příběhy, které baví. Adaptácie je pro mě první setkání se slovenským autorem a mile mě překvapila. Hlavní dějová zápletka je zajímavá a dobře zpracovaná. Nutí čtenáře číst dál a dál, aby se dozvěděl více. Všechna důležitá fakta se ale dozvídáte postupem času a ne naráz. Autorka tak dokáže udržet čtenářskou pozornost po celou dobu.

Příběh by se mohl rozdělit na dvě části – putování a město. I když se může zdát, že během putování se nemůže nic významného stát, překvapivě je tato část knihy ta lepší. Hrdinové se poznávají, bojují proti nástrahám a snaží se dojít do svého cíle, o kterém ani neví, zda nějaký je. Atmosféra příběhu je tak dosti pochmurná a díky citovému rozpoložení hlavních postav i silně emocionální.

Adaptácie je od začátku do konce velmi čtivá kniha. Příběh je napínavý, protože ze začátku ani nevíte, co se se světem stalo, proč byly války a epidemie. Autorka si ale umí hrát se slovy a svůj příběh zpracovala velmi reálně, často až naturalisticky. Skvěle našlápnutý začátek ale trochu kazí zakončení. Po celou dobu, kdy knihu čtete, čekáte, že se stane něco velkého. Něco, co úplně všechno změní. Prostě konec, který vám vyrazí dech. Ten ale bohužel nečekejte. Konec je tak docela suchopárný a nedotažený do detailů.

Kateřina:
Začala jsem Adaptácii číst s tím, že dostanu průměrnou dystopii, a právě proto jsem nebyla překvapena, když mi plná dávka průměrnosti byla nasypána přímo do chřtánu. Až příliš mnoho lidí ale nechápe význam toho slova, háží rovnítko mezi přídavná jména průměrnýšpatný, což je ve výsledku vlastně hloupé. Jinými slovy narážím na to, co už zmínily holky o pár odstavců výš. Napsat absolutně originální příběh je už skoro nemožné. Obzvlášť v žánru young-adult dystopií.

Představte si magický kotlík, do kterého Mirka Varáčková nasypala slušnou dávku post-apokalyptického zamilovaného road tripu, špetku z Kingova Pod Kupolí, pár kapek klasického 1984 a na závěr aroma s názvem “plač, jako bys krájel cibuli”. Ruku na srdce – zní to přece dost zajímavě, abyste si jednu porci objednali, ne?

A přestože se pravděpodobně nebudete cítit jako na horské dráze emocí, ani vám nebude horko od nekonečného napětí, vsadila bych se, že si čtení Adaptácie užijete. Mě třeba docela bolely ruce, jak rychle jsem otáčela stránky. Svižné. Milé. Čtivé. Akorátní na pohodové odpoledne? Jasně!


Majú postavy Adaptácie hĺbku? Ako sa autorka s ich charaktermi popasovala? 

Petra:
Zoya a Simon sú výnimoční hrdinovia. Určite nesadnú každému a svojou neustálou nevrlosťou a hádkami môžu u čitateľa vyvolať miernu hystériu, práve to im však dodáva šťavu a pomáha im to vyčleniť sa z radu dystopických hrdinov. Veď, uznajte, kto by bol úplne v pohode, keby prišiel o všetko a každý deň musel bojovať o holý život? Svojimi slovnými prestrelkami udržujú akýsi rytmus knihy, vďaka čomu sa číta rýchlo a jednoducho.

Na druhej strane sú všetci okrem Zoye pomerne povrchnými a nemám pocit, že by bolo možné spoznať Simona do hĺbky. Zoya má jedinečný charakter a určite vám zostane jej energickosť a dravosť v pamäti ešte dlho po dočítaní, Simona však spoznáte len zo Zoynho rozprávania a zo zopár nevrlých slovíčok, ktoré jej adresoval (hm, a ktoré časom naberú na milom podtóne).

Tereza: 
V knize vystupují dvě hlavní postavy. Vypravěčka Zoya a pak Simon, kterého potká cestou. Zoya se ze začátku jeví jako velká drsňačka, která se o sebe dokáže postarat a nepotřebuje pomoc ostatních. Bohužel, situace je ve skutečnosti úplně jiná. Simon má zase na starost malou sestru, proto je ze začátku hodně podezřívavý, nedůvěřivý a často až agresivní. Obě postavy jsou ale mladí a sotva dospělí lidé, kteří za krátkou dobu ztratili všechno, na čem jim záleželo.

Postupem času, jak se příběh vyvíjí, vyvíjí se i oba hrdinové. Pro čtenáře je ale asi nejzajímavější Zoya, která knihu vypráví. Nejen, že příběh vidíme jejíma očima, ale vidíme i do její hlavy, její myšlenkové pochody. Zoya je hodně energetická a často i výbušná. Často si protiřečí a dokáže měnit názory ze dne na den. Zoya je ale pořád dosti mladá a v některých věcech dosti naivní. Její charakter se ale teprve vyvíjí a to je myslím pro její věk normální.

Jelikož je pak Zoya hlavní vypravěčkou, není postava Simona vykreslena do detailů. Vidíme ho jen takového, jak ho vidí ona. Už na začátku se ale ukázal jako velmi ochranitelský bratr, který pro záchranu své sestry udělá cokoliv. Stejně jako Zoya je i často výbušný a náchylný k hádkám.

Kateřina:
Máme zde typického bad guye s uhrančivým pohledem, děsuplným výrazem a ochranitelskými sklony. Jednoho dne pomůže dívce v nesnázích. Asi osud. Společně prochází peklem a tak dále. První se nesnáší, pak se milují. Klasika. JENŽE… Co se zdá jako nejobyčejnější z obyčejného, je popsáno s grácií a vtipem! A vy si to zamilujete. Hašteřící se dialogy této dvojice řadím k těm, co rohlík na obličeji určitě vykouzlí. A ne jen jednou. Odsekávání, sarkasmus, slovíčkaření – super volba!

Pôsobíš fajn, aj keď sa občas tváriš, akoby si mala v zadku zapichnutú špicatú podperu na rajčiny.

A kdyby se vám to náhodou zdálo příliš zaláskované, v příběhu se objevuje ještě jedna hlavní postava – antiromanťák. Mladší sestra hlavního hrdiny, která asi umírá a akutně potřebuje lék. Jmenuje se Troška citového vydírání. Její utrpení vyplňuje nudnější mezery v příběhu a má veledůležitý úkol. Dostat se vám hluboko do srdce, abyste pak přemýšleli, co za typ autorky je Mirka Varáčková. Má ráda Death Note? Nechá tu malou umřít nebo ne? Odpověď je jen ve hvězdách … nebo, jak jistě tušíte, na straně XXX.

Nejistota je cool.


Je myšlienka originálna? A je táto téma spracovaná dostatočne kvalitne?

Petra:
Dystópií je momentálne na knižnom trhu mnoho a napísať ďalšiu, ktorá by mala originálny nápad, je takmer nemožné. Miroslave Varáčkovej sa to však podarilo celkom slušne. Samozrejme, aj Adaptácia obsahuje isté spoločné prvky, ale tomu sa už momentálne vyhnúť nedá. Táto kniha vám však prináša ďalší pohľad na budúci svet a pri čítaní som ju nemala potrebu porovnávať s tou, či onou sériou, pretože by sa mi na tú, či onú sériu podobala. Adaptácia je individuálny priekopník, ktorý si svoje čestné miesto na poličke vybojuje a pri jej čítaní jej budete venovať svoju plnú pozornosť. Takže, áno, príbeh je originálny a má svoju charizmu, ktorú si so sebou nesie počas všetkých stránok.

Tereza:
Originální dystopii už dneska nenajdete. Autoři přišli už s tolika nápady, s tolika vizemi, že napsat něco nového je už skoro nemožné. Adaptácia mě svým zpracováním trochu připomněla sérii Tak padne náš svět. Osobně ale zastávám názor, že když je kniha dobře napsaná a postavy jsou kvalitně propracované, tak to vůbec nevadí. A Adaptácie je toho příkladem. Po přečtení jsem totiž měla pocit, že kdyby byl i další díl, tak by mi to nevadilo. Ráda bych se dozvěděla o této vizi budoucnosti více. Kniha totiž v sobě nesla originální prvky, které byli zajímavě podané a nejen mě, ale určitě i další čtenáře, donutili nad nimi přemýšlet. Adaptácia se tedy určitě bude řadit mezi ty dystopie, které budou stát za pozornost.

Kateřina:
A po sto padesáté páté. Originalita se teď moc nenosí! Ta věta by se měla stát nadpisem našeho článku. A když už autoři přijdou s něčím fakt novým, většinou to zabijí hned na prvních pár stranách. Bleh. Adaptácia ale kloubí věci, které mě bavily a tím vytváří samostatný příběh. Můžeme si ho představit jako mechanický stroj složený z mnoha ozubených koleček. Někde to vrže, někde kolečko chybí – ano, ten konec mohl být propracovanější, a jinde všechno funguje naprosto správně. Otázka zní, jestli patříte k technickým typům lidí a budete nedostatky řešit nebo přimhouříte oči a maximálně si užijete, co je vám nabízeno.

V žánru dystopií ale Adaptácia jede slušné bomby. 😉

  • 70%
    Petra - 70%
  • 75%
    Tereza - 75%
  • 65%
    Kateřina - 65%
70%
Sending
User Review
0 (0 votes)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..