Asylum: Sanctum – Madeleine Roux

Napínavé pokračování knihy Asylum vás zavede na známá místa, ale ukáže je v novém světle. Vyprávění je opět ozvláštněno dobovými fotografiemi, které pomáhají navodit atmosféru, kdy se tři přátelé pohybují na tenké hranici mezi minulostí a současností, genialitou a šílenstvím.

Dan, Abby a Jordan, které známe z knihy Asylum, se snaží zapomenout na to, co prožili na letní přípravce v New Hampshire College. Hrůzné zážitky je pronásledují ve snech i v každodenním životě, ač si nepřejí nic víc než zapomenout. Leč neúspěšně. Někdo (či něco?) je kontaktuje (příznačně prostřednictvím moderních technologií, ale i „staromódní“ poštou) a dává najevo, že „ještě není konec“. Danovi se do rukou dostává část fotografie, která vytvoří jeden celek s bizarními černobílými snímky, které již dříve dostali Jordan a Abby. Jordan vyluští význam čísel na rubu fotografie – jedná se o souřadnice míst v Camfordu, městečku, v němž sídlí kampus NHC. A je jasné, co musí následovat!

Trojice přátel se vrací na známá místa, aby odhalila tajemství, které, jak doufají, je jednou provždy osvobodí od minulosti. Odlupují jednotlivé vrstvy záhady jako cibuli (a občas je to skutečně i k pláči!), aby zjistili… Ale to už je na čtenářích.

Sanctum je radost vzít do rukou a číst toto dílo byl opravdu zážitek – minimálně z vizuálního hlediska. Kniha má zajímavě provedenou obálku, kontrastní modrá skvěle doplněná o temné fotografie a to vše na kvalitním papíře. Je jasné, že si někdo s přípravou knihy dal opravdu práci. Samostatnou kapitolou jsou pak bohaté ilustrace obsažené uvnitř a skvěle doplňující pochmurnou atmosféru příběhu. Vesměs se jednalo o fotografie děsivé spíš svou podivností a atmosférou, než že by vyobrazovaly nějaké nechutnosti. Ostatně fotografie z cirkusového prostředí a obzvlášť pak fotografie klaunů jsou děsivé samy o sobě.

V příběhu se setkáváte se třemi hlavními hrdiny, které znáte již z předchozího dílu série. Celá trojice představuje velice inteligentní studenty silně poznamenané hrůznými zážitky. Hlubší charakteristika zde však chybí, což je nejspíš důvod, proč mi nikdo z nich nepřirostl k srdci. Kniha je členěna do mnoha kapitol, které jsou velmi krátké a navíc díky proložení spoustou fotografií děj plyne opravdu neskutečně rychle. Příliš často se s ilustrovanými knihami nesetkávám a musím říct, že je to vlastně škoda, protože jsem se sama přesvědčila, že přidané fotografie posouvají celý příběh na trochu jinou úroveň. Sanctum se tváří jako horor, nicméně já jej za horor rozhodně nepovažuji. Na strašidelnosti hodně ubralo autorčino nedostatečné popisování atmosféry, ponurost a strašidelnost míst na vás dýchala alespoň z fotografií, ale v ději mě absence napětí nastoleného právě kvalitním popisem poměrně mrzela. Celý příběh je obestřen rouškou tajemna a záhad, které odhalujete hezky pomalu a postupně. Hlavní hrdinové trpí nejrůznějšími halucinacemi, děsivými sny a občas je těžké rozeznat hranici mezi realitou a fantazií.

Zápletka je bohužel jednoduchá a pro mě byla zklamáním. Očekávala jsem temnější zlo, komplikovanější rozuzlení a trochu víc nervy drásající konec. Díky mnohým náznakům čtenář tušil poměrně dlouho dopředu, jak vše dopadne a já jsem zkrátka fanoušek šokujících a nečekaných zvratů a odhalení. Kniha končí uzavřeně, nicméně autorka si připravila cestičku pro další pokračování série. Na závěr nutno dodat, že i když je Sanctum druhým dílem v sérii, nepotřebujete nutně znát díl předchozí. Nachází se zde sice spousta narážek na jeho děj, nicméně si velice rychle uděláte obrázek o tom, co se stalo a co mají hlavní hrdinové za sebou. Rozhodně se vám nestane, že byste zmateně bloumali textem a nevěděli o čem je řeč. Sanctum si tedy můžete užít i jako samostatnou jednotku.

  • 60%
    - 60%

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..