Blíženci : Hvězdoměnci – Julie Nováková

Lidské osídlení se zmítá v politických roztržkách vyvolaných válkou mezi Nytthemem a Novou Hanojí, byly objeveny první přímé důkazy existence dávné civilizace schopné vytvářet mezihvězdné tunely a lidstvo se dost možná nachází na pokraji zjištění, jak si podobnou technologii osvojit samo. Celeste Hewittová se pohybuje na tenkém ostří mezi zhroucením a konečným porozuměním teorii, která by mohla odstartovat novou éru lidské historie. Touží po ní víc než po čemkoli jiném, jiní – včetně její vlastní simulace – však její posedlost nesdílejí. Někteří jsou odhodláni naopak udělat vše pro to, aby neuspěla…

Posedlost se stává společným jmenovatelem pro snahy téměř všech, kdo sní o budoucnosti lidstva. Právě o ni se teď hraje a zdá se, že vítěz bere vše. Ovšem Tilde s Lennoxem a Arthurem pouze chtěli přežít a vrátit se domů. Karty jim však byly rozdány a hrát musí také – a kdo říká, že váhavý hráč nemůže vynést rozhodující trumf? Pozadu nemůže zůstat nikdo, ať už je člověk, Přeměněný, anebo chytrý software.

A všichni si kladou tutéž otázku, jejíž odpověď lidstvo touží znát už po staletí: Jaké zázraky čekají na objevení za hranicemi Lidského osídlení?

***

Ačkoliv patří Julie Nováková do kategorie velmi mladých českých autorů, na konto si připsala už sedm románů a poměrně hodně povídek. Času a příležitostí na nácvik měla dostatek, tudíž nadešel čas na „zkoušku ohněm“, tedy nezklamat má vysoká očekávání ohledně závěru trilogie Blíženci a obstát před mým kritickým pohledem…

Hvězdoměnci začínají přesně tam, kde předcházející Elysium skončilo, z hlediska času na čtenáře nečeká žádná dezorientující propast. Problém ovšem nastává tehdy, pokud jste ono zmíněné Elysium četli před poměrně dlouhou dobou. Nová kniha tak nějak automaticky předpokládá, že si všechno dokonale pamatujete. Jakmile čtenářský mozek ovšem nějaký detail vypustí, může to způsobit mírný zmatek.

Po vzoru předcházejících dvou částí jde opět o propletenec dějových linií, které se vždy po několika stránkách plynule vystřídají. Samo o sobě by mohlo jít o velmi zajímavé sci-fi povídky, jenomže při seskládání dohromady utvořily něco ještě mnohem lepšího. Skoro bych až mluvila o geniálním a kompletním obrazu propracovaného sci-fi vesmíru. Zamrzel mne jen fakt, že mé nejoblíbenější lince (Arthur, Lennox a Tilde) byl dopřán prostor vskutku malý. Svou hlavní úlohu už splnili minule a museli částečně vyklidit pole.

Juliino vyjadřování se mi při čtení vždy během prvních několika stránek zdá trochu těžkopádné a nadměrné užívání termínů rozhodně nikomu nic neusnadní, to však zásadně bývá záležitost prvních pěti minut. Jakmile jsem si přivykla, už mi bylo všechno jedno a každé další slovo jsem doslova hltala. Čtivost jejím románům nemůže upřít nikdo.

Dokonce mě po dočtení až zamrzelo, že už musím tenhle promyšlený vesmír nadobro opustit. Všechny planety a soustavy, na jejichž podrobné popsání došlo, byly se všemi detaily vskutku perfektní. Ráda bych tím pádem zjistila něco bližšího o těch, které byly jen okrajově zmíněny.

Ačkoliv jsem toho od Hvězdoměnců čekala opravdu hodně, zklamaná jsem rozhodně nebyla a autorka má očekávání dokonce předčila. Je to především tohoto závěrečného dílu, že celou sérii hodnotím tak dobře.