Dárce – Lois Lowry

Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti”, uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív…

***

Tuto knihu od poslední dobou velmi populární autorky, američanky Lois Lowryové, jsem původně dostala jako vánoční dárek. Chtěla jsem si ji přečíst co nejdříve, ale znáte to. Pořád jsem čtení odkládala a nakonec jsem se k Dárci dostala až na konci března. Všechno to předbíhání v mé frontě čekajících knih si určitě nezasloužil, ale vezměme to trochu detailněji. Co říkám na tuto krátkou a poučnou exkurzi do potenciální budoucnosti?

Hlavní hrdina, dvanáctiletý Jonas, je téměř jedinou postavou, která se dočká detailnějšího prokreslení. Všem ostatním se dostalo přinejlepším jen jemnějšího nastínění. Zbytek ať si čtenář domyslí sám. Inu, tento přístup nechci nijak pomlouvat ani protěžovat, nicméně se mi zdá, že jeden hrdina je v tomto případě málo. Opravdu by mne zajímal pohled na svět i u jiných postav, třeba Fiona nebo Lilly by jistě svými poznatky knihu obohatily o množství nových informací. Bez přispění kohokoliv jiného může děj v závěru působit poněkud jednostranně, ale připouštím, že zde šlo možná o záměr. Pokud ovšem mluvím pouze o samotném Jonasovi, jako vypravěč mi naprosto vyhovoval a zcela jsem se ztotožňovala s jeho myšlenkovými pochody, což se mi nestává příliš často. Po této stránce jsem poměrně spokojená.

Jde-li o prostředí, nemám jinou možnost, než udělit za něj plný počet bodů. Propracovanost přísně kontrolovatelného světa se snahou dosažení naprosté rovnosti všech obyvatel je nádherná a děsivá v ten samý okamžik. Ocenila bych i možnost nějakých vzpomínkových kapitol, které by nás zavedly na samý počátek systému a seznámily nás s jejich idejemi, nicméně jelikož se na ně nedostalo, toto téma se mi rozhodně nezdá jako vyčerpané a vidím dostatek potencionálního prostoru i pro spin-off.

Kniha je zaměřena převážně na emoce a psychologii, většina scén obracejících se akčním směrem tedy v závěru působí až lehce nepatřičně. Nebylo by na škodu, kdyby se Dárce držel svých prvotních záměrů, ale přestože výše zmíněné akční části do celkového kontextu přespříliš nezapadaly, jejich styl i provedení považuji za velmi povedené.

Takže na závěr, Dárce je podle mě mimořádně poutavá kniha, byť místy poněkud zjednodušená. Vřele doporučuji milovníkům dystopické literatury a do jisté míry i fanouškům sci-fi. Dárci chybí jen jedna jediná věc, tedy delší rozsah. Stránek opravdu nemá nazbyt a po dočtení nezbývá než hořekovat nad tím, proč ještě chvíli nepokračuje.