Den co den : Ještě jeden den – David Levithan

Pro Rhiannon jsou všechny dny stejné. Časem se smířila i s tím, že její přítel Justin je temperamentní, ale odtažitý a že to není kluk z romantických filmů. A naučila se několik základních pravidel: nedělat si příliš velké naděje, neupínat se na Justina a nesnažit se ho změnit.

Ale jednou se vše změní. Justin je jako vyměněný a prožijí dokonalý den. Ovšem příští ráno si Justin z předchozího dne vůbec nic nepamatuje a vše se vrátí do starých kolejí. A najednou do jejího života vstoupí cizinec, který tvrdí, že onen dokonalý den strávila s ním – s ním v Justinově těle.

***

Jméno amerického spisovatele Davida Levithana už mnozí z vás jistě párkrát zaslechli. Rodák z New Jersey proslul nejen svou samostatnou tvorbou, ale i spoluprácí s jedním z nejpopulárnějších autorů v očích mladých dívek, Johnem Greenem. Ačkoliv se většina jeho dosavadní tvorby drží spíše té realistické roviny, v roce 2013 u nás vyšla jeho fantasy kniha Den co den. Její hlavní hrdina (pojmenován jen písmenem A) musel čelit jednomu nezvyklému problému, každý den se totiž probudil jako někdo úplně jiný…

Dokud jsem si ještě myslela, že Den co den by měl mít jen jeden díl, považovala jsem tuto knihu za nádhernou a ucelenou. Nezdálo se mi, že by bylo potřeba něco upřesnit či doplnit. Autor se mnou ovšem asi nesouhlasí. Rozhodl se popsat události knihy Den co den tak, jak je viděla dívka, do níž se A zamiloval – Rhiannon. Dopřál nám ještě jeden den navíc. Samotná existence příběhu vyprávěného z jejího pohledu mne poněkud zaskočila. Nevěřila jsem, že by mohl Levithan vykřesat ještě něco nového z už dávno použitého tématu. A tak mi tedy autor předvedl, že pochybovat o jeho díle bych tedy rozhodně neměla.

Určitému opakování použitých motivů a dialogů se samozřejmě nešlo vyhnout, nicméně i tak se Levithanovi podařilo tuto složku minimalizovat. Vyrukoval se spoustou nových situací, které na příběh částečně vrhají nové světlo. Také pomáhají pochopit nejen dívku samotnou, ale i spoustu maličkostí, které by jinak mohly zůstat zcela opomenuty.

Levithanovo vyjadřování je místy zvláštní, normálu se lehce vymyká i slovní zásoba, což ale na čtivosti neubírá. Naopak, ne zrovna tence vypadající knížku jsem přečetla během dvou krátkých dnů. Mnoho knih jsem četla jen proto, abych zjistila, jak dopadnou. Tentokrát jsem moc dobře věděla, k čemu se nakonec dopracuji, ale na rychlost neměla absence překvapení naprosto žádný vliv.

Dvojice knih je tedy zajímavá ještě jednou věcí. Ono je vlastně úplně jedno, v jakém pořadí se rozhodnete je přečíst. Tak jako tak vše vygraduje k přijatelnému závěru, u něhož se můžete rozhodnout, zda zkusit jiného vypravěče shodných událostí, nebo zdali vám to stačilo napoprvé.

Kniha mi přinesla jedno zajímavé zjištění… Občas je skvělé změnit úhel pohledu, podívat se na svět jinýma očima a uvědomit si, co všechno jsme přehlédli.