Devět dní – Zuzana Strachotová
Věřit a nepochybovat. Lee Parker věří, Sera Trantorová věří – pouze každý něčemu jinému. Vleklé války nejen že měly fatální dopad na tvář přírody, ale rozdělily lidstvo na dva nesmiřitelné tábory. Životním krédem kněžích je askeze. Hlavními hodnotami jsou čistota, zbožnost a také absence citu. Proti této nesmyslné víře stojí Povstalci, kteří bojují za návrat původního světa. A jejich přesvědčení je neméně houževnaté, jak brzy na vlastní kůži pocítí Parker, nejlepší voják z elitní jednotky Jestřábů a vykonavatel kněžské vůle, který má jasný úkol: přivést do Citadely Povstalkyni Seru živou. Ovšem ani Seřiny pevně vštěpované morální zásady nezůstanou ušetřeny tvrdé zkoušky. Brzy však oba shledají, že uprostřed nezmapované divočiny budou muset čelit novému nebezpečí – záhadnému atmosférickému jevu známému jako Růžová bouře, z jejíchž purpurových blesků dosud nevyšel nikdo živý. Budou Sera s Leem první a budou to ještě vůbec oni? Otočil se snad svět naruby, nebo byl takový i předtím? Dva úhly pohledu, dvě přesvědčení. A pravda ukrytá někde úplně jinde.
Málokoho by napadlo, že tato napínavá sci-fi kniha s názvem Devět dní je debutem mladé začínající české autorky Zuzany Strachotové. Mnozí čtenáři přistupují k české tvorbě s nedůvěrou, že nedosahuje takových kvalit jako ta zahraniční. Nejen v případě této knihy se ukázalo, že to není pravda i čeští autoři mohou tvořit poutavé příběhy. Strachotová prokázala, že i když jde o její prvotinu, má opravdu talent.
Postapokalyptický svět zničený nekonečnými válkami rozdělil lidskou rasu na dvě části. Citadela se stala oficiálním vůdcem celé Sabrie, kterou drží zkrátka velkým množství nařízení, zákazů a striktními pravidly. Citadela se snaží vyvolat odpor k tělesným projevům, potlačení instinktů a tužeb, aby lépe ovládala poddané. Totalitní režim, který se tváří, že je svatý a pomáhá lidem, v utajení zabíjí ty, kteří neuposlechnou rozkazy. Tato ideologie popletla hlavu mnoha občanům. Ti, kteří uprchli nebo se neztotožnili s vedením, jsou Povstalci, žijící v utajeném táboře, kde čekají na protiúder Citadely.
To vše by bylo moc fajn, kdybych se neřítila bůhví kam protolesem a neměla za zády fanatického vykonavatele citadelské vůle, který mě chce zabít.
Kniha je protkaná propracovanými bojovými scénami a není se čemu divit, sama autorka se totiž už delší dobu věnuje čínskému bojovému umění a vyzná se tak ve všemožných kopech a chvatech. Na popsaných scénách je to znát, jsou uvěřitelné. Kniha je složená ze dvou částí a je vypravovaná er-formou z pohledu vypravěče, který se zaměřuje především na Leeho Parkera – jednoho z nejschopnějších elitních vojáků jednotky Jestřábů. Lee je inteligentní, schopný, chladnokrevný voják, který bezmezně věří Citadele a bere si k srdci heslo – „Věřit a nepochybovat!“
Další hlavní postavou je zdatná povstalkyně Sara Trantonová – velitelka výzkumné jednotky, která riskuje svůj život v mnoha operacích, při kterých se snaží Citadele ukrást zásoby, aby mohli Povstalci nadále svobodně žít. A užívat si hudbu, zpěv, umění nebo třeba vzájemný kontakt na veřejnosti, který je v Citadele nepřípustný, za to Povstalci si těchto věcí užívají plnými doušky. Aby hlavní hrdinové neměli málo problémů, přichází na scénu také Růžová bouře – smrtící vír, z kterého se zatím ještě nikdo nevrátil živý.
Na jednu stranu ji hrdost nutila bojovat až do úplných extrémů. Odmítnout všechno, nespolupracovat za žádných okolností. Věděla, že jí ten voják nemůže nic závažného udělat, protože byla cíl, který se musel dopravit v pořádku. Jenže mohl způsobit bolest i bez zranění. Byl k tomu vycvičen.
Dramatický příběh je plný akce a napětí, navíc je oživený zakázanou láskou. Postavy nejsou ploché, ale v průběhu děje se postupně vyvíjejí. Charakter hlavních hrdinů projde velkou změnou a příběh nám ukazuje, že nic ve světě není jen černé nebo jen bílé. Každý dělá chyby, jde jen o to, jak se z nich poučíme.
Devět dní je dobrodružná a napínavá sci-fi kniha jejíž součástí je i mapa Sabrie, která obsahuje základny, předsunuté hlídky, města, silnice i řeky. Díky ní se můžeme lépe orientovat v ději a sledovat, kde se naši hrdinové zrovna pohybují. Nebyl by to ten správný příběh, kdyby v něm chyběla trocha té romantiky. Devět dní ovšem nenabízí přeslazený slaďák, právě naopak – ukazuje syrové city.
„Nejtěžší na tomhle světě je v něm žít. Ale když jsou na strach a bolest dva lidé, dá se s tím už hrát. Já jsem ti poznal. Prosím tě o jedno. Pochybuj.“
Děj opravdu nabitý akcí a napětím už od prvních stran, kdy autorka čtenáře provede mnoha bojovými scénami, několikrát se dostaneme do pořádné honičky, ocitneme se uvnitř nebezpečné bouře, mnohokrát po nás vystřelí a dokonce se málem utopíme. Autorka stvořila opravdu čtivé prostředí, se kterým si pohrála. Strachotová neváhala a dokonce vytvořila svůj vlastní slovník a stvořila několika slov – jako jsou například turopalmy, vakožížaly nebo protoles.
Devět dní je prvním dílem připravované sci-fi série, která se k nelibosti čtenářů loučí otevřeným koncem a budeme si tak muset počkat na její pokračování. Útěchou může být fakt, že se na druhém dílu již pilně pracuje.
Cítila v hrudi rostoucí paniku. Byla zraněná, ztracená neznámo kde a hladová.
Zuzana Strachotová je mladá česká autorka, které vyšla v nakladatelství Fantom Print sci-fi kniha s názvem Devět dní. Strachotová své příběhy opravdu prožívá, stávají se její druhou realitou a možná proto jsou tak čtivě a poutavě napsané. Kromě čtení a psaní autorka příběhů propadla fenoménu anime, věnuje se čínskému bojovému umění Wing Chun, ráda zahradničí a nepohrdne večerem, který stráví hraním počítačových her.
Ukázka:
Strnula. Špička Parkerovy dýky se jí opírala o kůži přímo na páteři. „Za tohle bych tě měl zabít,“ zašeptal. „Pak to udělej rychle, prosím. Dokud cítím bolest, vím, že žiju. Ale já nejsem hrdina. Nikdy jsem si tohle nepřála. Udělej pro mě prosím to samé, co pro Steva. Zabij nás oba bezbolestně.“ Tlak dýky zmizel, místo toho ji chytil nad zadkem za kalhoty a jemně postrčil. „Opravdu si tak málo vážíš života?“ ptal se, zatímco se nakláněla nad prázdno. Kdyby ji pustil, nic na světě by nezabránilo její smrti. „Řekni mi upřímně. Proč tenhle nesmyslný vzdor?“ Srdce ji bušilo jako o závod. Její život visel na vlásku a ona nevěděla, co odpovědět. Ucítila, že povoluje stisk, a tělem ji projel stav beztíže. Zoufale vykřikla odpověď: „Protože miluju život!“ (str. 92-93)
-
85%
-
65%
-
80%