Erilian : Město čarodějů – Tereza Janišová

Erilian je mocné město, které řídí Velká rada čarodějů. Není jednoduché se stát jejím členem. Někteří se do Rady snaží dostat i za cenu zločinu. To ale hlavní hrdinka Kiara, vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana, zatím netuší. Stejně tak nezná pravdu o smrti svých rodičů…

S Kiarou se setkáváme ve chvíli, kdy nastupuje na Univerzitu magických věd jako studentka prvního ročníku. Od tohoto okamžiku je konec bezstarostnému dětství. Do jejího života vstupuje láska, zklamání a nečekané odhalení vlastní minulosti. To vše za pomoci všudypřítomných kouzel.

***

Pro autorku Terezu Janišovou je Erilian: Město čarodějů prvním větším literárním počinem. Jistá nezkušenost s psaním je lehce patrná na akčních scénách, které zbylé části knihy spíše utlačovaly, než aby je oživily. Působí uspěchaně a nedokončeně, ovšem k mé velké radosti v knize takových momentů mnoho neobjevíme. První třetina Města čarodějů se drží spíše ustálené harmonické nálady, ta je ovšem přerušena náhlým a očekávatelným vystřízlivěním. Pohádce odzvonilo a na scénu se chystá ucelené dobrodružství.

Uznávám, že výše uvedené faktory by se daly označit za neobratné, nicméně jsem se ochotně nechala zbytkem knihy přesvědčit, že není na odpis. Pro představu, výběr hlavní hrdinky Kiary byl trefou do černého. Kiaru Arkandelu prostě nemohu k nikomu připodobnit, protože neexistuje nikdo, kdo by byl alespoň vzdáleně takový, jako ona. A originalita, ta se v dnešní době cení. V několika Kiařiných myšlenkových pochodech jsem našla sama sebe, s několika z nich jsem nesouhlasila, ale jedno je jisté. Tuhle postavu si z hlavy jen tak nedostanu, především díky podmanivosti a vyvážené kombinaci neobvyklých vlastností s těmi běžnými.

Mimořádně zajímavým prvkem byla záhada s Kiařinou minulostí. Hned v úvodní kapitole jsme totiž pomyslnými svědky jisté mimořádně podstatné události z jejího dětství, která je hrdince samotné neznámá. Sledování její cesty k odhalení pravdy se stalo osvěžujícím zpestřením, jež mi hlavní postavu detailně přiblížilo.

Začátek byl poněkud neohrabaný, ale se stoupajícím počtem stran se zvedala i kvalita textu. Příznačná naivita sice body navíc také nepřidá, ale může ji vyvážit zdařile vytvořené prostředí legendami opředeného města. S potěšením přihlížím i k faktu, že autorka nakonec udělala z Erilianu trilogii. Další díl série si musím v nejbližší době prověřit, jelikož se mi zdá, že to nejlepší, co Tereza Janišová dokáže, ještě nepředvedla.