Khaar vzdorující – Roman Turčany

Khaar je velitelem té nejelitnější jednotky království – obávaných Jestřábů. Jeho odvaha a síla jsou legendární, láska k mladé princezně dojemná a věrnost zemi neochvějná. Proto musí zemřít. Protože spiklenci chtějí celou zemi ponořit do stínu a přivést její obyvatele na oltář temných bohů. Ovšem zbavit se Khaara není tak jednoduché. Tam, kde ostatní umírají a ztrácejí naději, Khaar se teprve probouzí. Protože i on v sobě má prastaré zlo; Bestii, která si žádá krvavé oběti nevinných a před kterou se budou muset sklonit barbarští Seveřané i civilizovaní zrádci. Jim všem – a také řadě bestií a démonů – se Khaar hrdě postaví. Jenže dost možná bude právě jeho vítězství znamenat větší temnotu než smrt… S Khaarem přichází do české fantasy nový svěží vítr – nebo také krvavá bouře, protože Khaar nezná kompromisy a nezná ani slitování. Jeho nepřátelé možná slouží zlu, ale ani oni nejsou připravení na ničivou sílu, kterou vypustili do světa.

Plná ideálů a dobrých rozmarů jsem sáhla po fantasy, tentokrát jsem zabrousila do českých vod. No… ukázalo se, že to byla tak trochu chyba.

Jestli něco v příbězích (a zvláště ve fantasy, kde se to stává až moc často) opravdu nesnáším, tak jsou to postavy deus ex machina. Pokud patříte do stejné kategorie jako já, ani dál nemusíte číst, tato kniha by vám akorát znepříjemnila den. Pokud ovšem máte rádi akci, zmrtvýchvstání a hlavního hrdinu, který nechce umřít ani poté co… no prostě nechce umřít, pokračujte dále.

Knihu (ačkoliv není nijak objemná) bychom mohli rozdělit asi na čtyři menší díly, které by spolu vlastně ani nemusely souviset. Už jen to vám může napovědět, že velké psychologické či popisné epopeje se zde nechystají, zato krystalické akce je tady až moc.

Celý příběh začíná velice nadějně, první kapitoly hltáte skoro jedním dechem. Zajímavá postava v podobě zvláštního Khaara, velitele mocné jednotky. Tady jsem si říkala, že jsem znovu zvolila moudře. Jenže netrvalo to tak dlouho, jak bych čekala, a věci se začaly zvrtávat, tak jak už to umí, a s každou kapitolou to šlo více a více do pekel (doslovně).

Kniha je plná obratů a zvratů, lidé i zvířata tam umírají po masách, všude je krev, vyhřezlé vnitřnosti a černí mágové, kteří se rozpadají pod tunou slizu z vlastní kůže (když jsou tak mocní, proč vlastně vypadají jako malomocní?).  Co vám anotace neřekne je, že během celých tří set stran stačíte potkat zombie, padlého anděla, budete cestovat mezi světy, vstanete z mrtvých, navštívíte sluj trpaslíků obývanou „glumy“, upíry, ďábelské koně, divokou Morenu, tlupu tajných špiónů, kteří mění strany jako mince a mnoho dalšího.

Pokud si říkáte, že je to až moc nabitý program, máte pravdu. Všeho je tam prostě až moc. Jako by spisovatel vůbec nevěděl, co chce napsat a tak splácal příběh podle receptu Pejska a Kočičky: „Každý má rád něco jiného, tak tam dáme vše, ať je to dobré.“ Jenže já z toho měla obrazný břichabol.

Ani s jazykem si spisovatel moc hlavu nelámal, škoda, čeština skýtá mnoho pěkných slovních obratů, ale šlo vidět, že někteří si prostě vystačí s málem. Některé fráze se v knize opakují tolikrát, že máte pocit, že jsou tam vsunuty jako reklamní spot.

Jedno velké (a vlastně snad jediné) plus byly příběhy z minulosti (či budoucnosti?), které byly vždy předsazené kurzívou v kapitole. Kdybych měla hodnotit jen je, dopadla by kniha velice dobře, bohužel slouží jen jako malá výplň a tak hlavní děj kazí i tyto pěkné úryvky.

Suma sumárum, dočetla jsem to! Takže až tak hrozné to není, dokonce ani nemám chuť to obřadně spálit, jen tuto knihu založím hluboko do své poličky a počkám řádku let, než zvolím další dílo od tohoto autora. Pokud nevěříte, že se do tří set stran dá narvat vše, co jsem napsala, tak neváhejte a kupujte, určitě vám ten zážitek za to bude stát.