Monument 14 – Emmy Laybourne

Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice.

Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel.

Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl.

Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.

V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí – šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Zní to jako velká zábava, když si můžou dělat, co chtějí, ale ne v případě, že venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby. A jediné, na co děti myslí, je věta: Uvidím ještě někdy své rodiče?

***

Monument 14 je kniha o událostech připomínajících scénáře katastrofických filmů. Filmy tohoto typu mají možnost těžit z dech beroucích efektů a všelijakých vizuálních triků… Kniha ovšem nemůže nic podobného využít, tudíž se vyobrazení zničené Ameriky muselo opírat o jiné parametry…

Na knihu pojednávající především o dětech je Monument 14 přeci jen poněkud drsnější, než bych na první pohled očekávala. Vystavit hrstku „děcek“ nepříznivé situaci… Ehm, to zvládá většina autorů všech možných odrůd dystopií. Nicméně poradit si i v této situaci s komplikovanými zákoutími psychologie postav, to už se jen tak nevidí. V tomhle ohledu mne autorka mimořádně příjemně překvapila.

Přestože délka knihy není nijak závratná a hrdinů se v ní ukrývá až až, pro každého z nich si autorka našla využití. Někdy se mi stává, že když se hned na začátku knihy vyrojí příliš mnoho postav, pletou se mi… Což rozhodně nebyl tento případ. Obyvatelům zničeného supermarketu dala komplikované osobnosti a vykreslila je vskutku detailně. Nejen díky tomu se zdá, že všichni byli pro kompletní děj zcela nepostradatelní, žádná zbytečná výplň.

Původně se mi nezdálo příliš pravděpodobné, že by byl možné na tak konstantní a jednotvárné prostředí vtěsnat tak proměnlivý příběh… Obávala jsem se, že kontrast bude příliš velký. Emmy Laybourne se ovšem podařilo spojit vše dohromady takovým způsobem, že na přemýšlení o okrajových záležitostech, jako je třeba tato, už nezbývá mozková kapacita.

  • 90%
    Postavy - 90%
  • 70%
    Prostředí - 70%
  • 75%
    Děj - 75%
  • 80%
    Atmosféra - 80%
  • 70%
    Zápletka a námět - 70%
75%

Souhrn

Kniha umí s emocemi čtenáře pořádně zamávat, přinutí ho obdivovat a nenávidět postavy jednotlivě i jako celek. Provokaci prolínající genialitu zkrátka přijala Emmy Laybourne zcela za své. Už několikrát jsem se setkala s názorem, že originálním dystopiím už odzvonilo a po zlaté žíle už není ani stopy… Ale pokud jde o mne, vždycky nakonec narazím na knihu, která mi ukáže, že tomu tak není.

Sending
User Review
5 (1 vote)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..